Překvapení

Anotace: Povídka ze života týkající se Vánoc.

Vánoce – kolik věcí se skrývá pod tímto kouzelným slůvkem! Kdo by neměl rád tyto zimní svátky plné klidu a pohody, odpočinku, naprosté spokojenosti a radosti?
Pravděpodobně asi nikdo a Petr už vůbec ne. Jak se on vždy na Vánoce nesmírně těšil, asi tak, jako všichni chlapci v jeho věku. A samozřejmě se nejvíc těšil – jak jinak – než na dárky, které jej měly na Štědrý den čekat pod stromečkem.
Petr miloval překvapení. Vychutnával si chvíle, když před zrakem svých rodičů s mladší setrou Adélkou rozbaloval dárečky a společně se z nich těšili. Na to pokaždé rád vzpomínal a nemohl se dočkat, až budou za rok další Vánoce a tedy i další dárky.

***

Den se míjel se dnem, týden s týdnem, měsíc s měsícem, až z toho byl rok a Vánoce byly za dveřmi. Zůstávaly už sotva dva týdny.
Na tyhle Vánoce se Petr těšil obzvlášť. Nevěděl sice proč, ale už dva týdny před Vánocemi se mu hlavou nehonilo nic jiného než myšlenka, co dostane pod stromeček tento rok. A tato nezkrotná touha ho ovládla natolik, že se ho úplně zmocnila a Petr začal konat to, co by nikdy v jiné situaci zřejmě neudělal.
Věděl, že tatínek s maminkou půjdou tuhle neděli nakupovat dárky, jak měli ve zvyku. Mezitím už měl Petr plán. Až se rodiče z nákupu dárků vrátí, dá si dobrý pozor, kam dárky schovají. Počká si na vhodnou chvíli, kdy v okolí nikdo nebude a nenápadně se podívá, co že mu to letos koupili.
Příležitost se naskytla hned další den. Tatínek i maminka museli do práce a jeho s mladší sestrou hlídala babička. Ta si zrovna hrála s Adélkou ve vedlejším pokoji a přitom se dívali v televizi na pohádky. Jeho nechali ve vedlejším pokoji, aby si tam taky hrál nebo četl i chvíli sám se záminkou, že už je přece jenom starší a mohl by se zabavit i sám.
To Petrovi vyhovovalo. Nyní přišla vhodná chvíle pro jeho plán. Nenápadně přizavřel dveře do pokoje. Věděl, že v tomhle pokoji rodiče schovali stoprocentně dárky. Nejdřív začal s prozkoumáváním skříně, kde předpokládal, že dárky nejspíš budou. Ale nic nenašel, ačkoliv prohledal píď po pídi.
Bylo mu jasné, že dárky tedy schovali někam jinam. Prošel tatínkův psací stůl, následně další malou skřínečku – zkrátka všechny možnosti. Až zůstal jen peřináč. Copak by dárky dávali zrovinka tam? Nu což, tak se tam podívá, za pokus přece nic nedá.
A vida – na spodku peřináče zahlédl cosi, co se podobalo igelitové tašce. Že by snad dárky…? Nemýlil se a za pár okamžiků vytáhl panenku a další dárky, které byly jistě určeny pro Adélku. Teď měly přijít na řadu ty pro něj. Dělilo ho pár okamžiků od toho, aby zjistil, co ho bude za překvapení čekat pod stromečkem.
Vzápětí vytáhl z tašky několik knížek. Přečetl si jejich dobrodružné názvy, rychle je prolistoval a se zaujetím se zastavil u ilustrací, které v knížkách byly.
Když Petr s prohlídkou knížek skončil, napadlo ho, že už by bylo na čase dárky zase schovat na své původní místo. Babička by sem mohla přijít každou chvílí a byl by malér.
Petr byl spokojen se svým objevem. K Vánocům tedy dostane několik knížek, rovněž jako minulé Vánoce. Rád totiž četl, takže se už mohl těšit, že mu do sbírky přibudou další nové knížky.

***

Dva týdny uběhly rychle jako voda a Štědrý den se chýlil ke svému vyvrcholení – k rozdávání dárků.
Nejdříve byla na řadě Adélka, která se už samou radostí nemohla dočkat. Zato Petr nebyl nijak napjatý. Věděl, co na něj pod stromečkem čeká, že jsou to dobrodružné knížky a že už je má i prohlédnuté, takže ho nic nepřekvapí.
Jakmile přišla řada na něj, rozbalil si dárky. Vůbec nepospíchal. Přesně věděl, co se pod balícím papírem skrývá. Sice se před rodiči tvářil kdoví jak překvapeně, když si knížky „se zájmem“ prohlížel, ale posléze si hořce uvědomil, že tohle všechno bylo zbytečné, že to nemuselo být, kdyby před dvěma týdny nebyl tak zvědavý! Teď mohl mít překvapení, ale takhle nic!
Jak záviděl své sestřičce, která se z dárků upřímně těšila a celá šťastná si je prohmatávala a prohlížela. Zato on měl už po překvapení. Cítil se hořce, tak nějak neobvykle. Ani nelze slovy popsat, jak ho to všechno mrzelo…
V tu chvíli si uvědomil, že už nikdy, nikdy v životě se na koupené dárky předčasně nepodívá, i kdyby to mělo být něco úplně úžasného. Raději si ten nějaký týden počká, aby měl pod stromečkem skutečně překvapení.
A svůj slib dodržel.