Jsi šéf...

Anotace: Nevim co k tomu napsat... Život není pohádka a už vůbec není takový jaký bysme si přáli... Bohužel či bohudík?

Je letní večer. Jsme s pár kolegy na chatě.. Pijeme... Pořád říkáš "Pedros nalej" a on nalívá...

Simona odpadla, tak jsem jí byla uložit do postele.. Do mojí postele-to kde budu spát já neřeším...

Sešla jsem zpět dolů k ostatním. Překvapivě pili.

Najednou se to nějak zvrtlo. Přiťukáváme si a ty říkáš "A líbat se nebudem?" Jsou kolem nás kolegové, ale ty to říkáš mě. "No dobrá." A následuje letmý polibek na ústa...

Další panák a ta samá otázka. Ale tentokrát už to není jen letmý polibek na ústa. Je v tom spousta vášně.

Ostatní jen nevěřícně koukají. Co to provádí? A jen si šeptají „Kdo koho svedl?“???

A to se nic nestalo. Jen polibek. Ač vášnivý a ne jeden, tak jen polibek…

Všichni šli spát, jen ty nechceš. Tak zůstávám…-
-… a nemám tušení co bude dál…

… jsi můj šéf…

Nepřemýšlíš nad následky…
Tuším že budou zlý…

Po hodině jsem tě přesvědčila, abys šel spát…

Táhnu tě do postele, protože nemůžeš jít, jak jsi opilý…

… Uložila jsem tě a ty chceš, abych si lehla k tobě…

Sakra… jsi můj šéf …

A já … nevím zda je to láska, ale něco k tobě cítím a je mi s tebou fajn…

Jsi můj šéf…

Po všem tom zklamání…

Odešla jsem… A má jediná myšlenka byla, zda si budeš něco pamatovat. Chtěla bych aby tomu tak bylo a zároveň se toho bojim…

Chtěla bych ráno slyšet „Dobré ráno miláčku…“

... ... ...

Co se v noci stalo? Něco jsem provedl…?

Jsi šéf… Nic se nestalo, opil jsi se, nic se nestalo…