Otázky

Anotace: určitě každého občas napadne nějaká z těch mnoha filozofických otázek

Můj pokoj se halí do tmy. Přes tabulky oken sem kouká stříbrný měsíc s tisíci malými planetkami, kterým dalo lidstvo název hvězdičky. Ani nevím proč. Otevřu okno a do pokoje vpustím noční letní vzdoušek. Vykloním se z okna, div z něj nevypadnu a kochám se tou nesmírnou noční krásou, kterou mi nikdo nikdy nevezme. Vždycky když mi bude úzko, vzpomenu si na všechny tyhle noci, kdy jsem hleděla na jasnou noční oblohu.
Tato chvíle na mě působí tak zvláštně, magicky. Hlavou se mi honí prapodivné myšlenky a ještě lepší otázky, na které neznám odpověď a docela ráda bych jí znala.
Třeba jestli existují v tomto nekonečném vesmíru (pokud nekonečný je?) nějaké jiné živé logicky myslící bytosti, než jsou lidé? Otázkou, ale zůstává, jestli by lidé podle těch eventuálních bytostí mysleli logicky. Existuje vteřina, ve které se nikdo nenarodí ani nezemře? Proč jsem se do tohoto světa narodila, proč právě do této rodiny, do této střední vrstvy společnosti, do této doby? Jsem tu za nějakým účelem? Mám tu něco dokázat, někomu pomoci, nebo udělám něco špatného, co si budu do smrti vyčítat? Máme předurčený svůj vlastní osud? Dá se ovlivnit svá vlastní smrt? Teda pokud se nerozhodneme spáchat sebevraždu… Existuje posmrtný život? A existují Andělé, duchové a jiné podivuhodné nadpřirozené bytosti? Najde se na světě někdo, kdo rozumí magii tak, že by vážně něco vyčaroval?
A tohle je jen troška otázek na které bych chtěla znát odpověď.
Nebe ač je sebe víc v té tmě jasné mi na ně neodpoví. Ono pouze mlčí a s pokorou poslouchá mé dotazy, co vykřikuji takřka do prázdna. Kdo ví kolik si takových podobných, nebo úplně odlišných věcí musí za tu dlouhou dobu, co lidstvo existuje vyslechnout. Všechny ty hvězdičky …. Vlastně celé nebe by mohlo napsat román o myšlenkových pochodech lidí. O tom všem co se jemu a nikomu jinému nesvěří. Možná tak se ještě tyhle otázky šeptají do korun stromů, tváří němých zvířat…
Zálibně si prohlížím hvězdnou oblohu. A už po několikáté nejen za tento večer zalituji, že neznám žádné souhvězdí. Poznám možná tak Velký nebo Malý vůz a to je asi tak všechno. Vlastně je to hodně málo na to kolik hvězdiček se na obloze kupí. Možná bych si o souhvězdí mohla koupit nějakou knihu. Ale když o tom tak uvažuji, byla by mi celkem k ničemu. Jsem si jistá, že bych si jí možná tak jednou dvakrát prolistovala a to by bylo tak všechno. Zase bych skončila pouze u těch dvou Vozů. Ať žije lenost!