Z pekla ŠTĚSTÍ

Anotace: ..Máma mluví o tom, že jsem třiadvacátého ledna měla z pekla štěstí..

Když se odehrál tento příběh, byla jsem ještě velmi malá. Později mi ho převyprávěl můj starší bratr.
Časně z rána, třiadvacátého ledna, jsem v ponožkách a noční košili vyběhla ven na dvorek- konečně napadl sníh. Bratrovi bylo jedenáct let a ze sněhu zas takovou radost neměl, jelikož ho čekala práce, se kterou jsem já neměla doposud žádné starosti.
„Jane, obleč se a jdi odmést sníh z cesty.“ Zaslechla jsem matku jak volá na bratra. Z bílé nadílky jsem byla úplně vedle. Vyběhla jsem brankou ven a po zasněžené cestě, s nožičkami promrzlými, jsem utíkala k lesu. Vločky mě šlehaly do červených tváří a mě to bylo jedno. V pěti letech vám ještě příroda moc rozumu nenadělí, kord malé venkovské dívence, jež vyrůstala mezi samými chlapci, kteří už od útlého dětství vymýšlejí samé lumpárny.
Tu mě napadlo udělat pár kotrmelců z meze. Tu jsem vylezla na spadený kmen statného smrku, přetínající pěšinu v lese. Vůbec jsem nevnímala že jsem se od domu již velice vzdálila. Odbočila jsem z pěšiny vyšlapané divokou zvěří a vydala se na palouk, kam mě lákala navátá hromada sněhu. S rozběhem jsem do ní skočila a bažila jsem se sněhu a pocitu z bílého světa, co mě obklopoval. Tyto končiny lesa jsem neznala. Na chvíli mě přešel mráz po zádech, ale dál jsem vykračovala zasněženou krajinou. Když jsem před sebou uviděla zamrzlou říčku, popadla mě představa se aspoň párkrát sklouznout. Vběhla jsem na led a pak jsem zaslechla jen praskání a svůj vlastní křik, nesoucí se spící krajinou. Potom je v mých vzpomínkách tmavé zákoutí ze kterého si nic nevybavuji.
„Marie, Marie!“
Probouzím se v horečkách, matně si vzpomínám na to, co se stalo. Máma i Jan mě hladí po vlasech a mají v tváři rozzářený úsměv. Jako by spatřily nějaký krásný zázrak. Později jsem se dozvěděla, že mě toho dne večer našli lidé z vesnice, daleko po proudu řeky. Ona byla totiž zamrzlá jen v její slepém rameni a pak mě vzal proud a…Našli mě skoro zmrzlou ve vodě. Všichni se diví, že jsem na živu. Že jsem nezmrzla, že mě voda nepohltila. Máma mluví o tom, že jsem třiadvacátého ledna měla z pekla štěstí.