Oříšky

Anotace: jedno z mnoha dobrodružství, které jsem zažila v městské hromadné

Sbírka: Mnau

Dnešní den začal vesele. Zaspala jsem a celé dopoledne si pobrukovala ruskou hymnu.
Kočka byla už od večera hodně rozpustilá, dokonce mně i kousla do nohy. Tím vznikl časový skluz, pročež jsem jen expresně posnídala espreso a sušenku.
Při cestě na zastávku jsem potkala ořešák. Žloutlo mu listí a padalo. Padaly mu také ořechy. Několik jich se hemžilo na zemi. Posbírala jsem je.
Večer jsem šla z práce. Na rozdíl od předchozích dní bylo docela teplo. Kabát mi byl spíš na obtíž, a to také proto, že jsem zahlédla přijíždět tramvaj, což mě přinutilo k úprkuj.
Ono tři sta metrů do kopce, ve finále zpestřeno prvky slalomu mezi zaparkovanými auty, není ve vlňáku nic moc. Navíc jsem nesla tubus s fotografiemi.
Zdárně jsem doběhla do cíle- tramvaje.
Leč náhlý fyzický výkon způsobil, že jsem se orosila a také mi povolila rýma. Hrábla jsem do kapsy pro kapesník. Co následovalo, bych mohla přirovnat k ťukotu ping-pongových míčků. Rozsypaly se mi ořechy. Pohyb šalinky je roznesl do všech koutů vozu. Jeden si to koulel přes uličku, druhý z podlahy obratně sebrala stará dáma. Třetí, možná ten Popelčin, sebral mladík, který seděl za mnou. Docela sympaťák. Podal mi ho. Nebýt zamilovaná do někoho jiného, vezmu oříšek jako záminku k seznámení.
Jako správná veverka jsem od něj oříšek přijala, studem ve tváři zbarvená skoro jako ona.