His hero was heroin

Anotace: Dalo by se říct, že je to ze života. Ale neznám nikoho, komu by se to stalo.. Nicméně, jen takové vypsaní.. Není nutno číst, nicméně jako vždy... Blbůstka, navíc krátká.

Když se stmívá, je to nejklidnější doba. Ptáci přestávají zpívat své ódy, občas kolem přejede po silnici nějaké to auto a přidá do ovzuší nějaké ten škodlivý plyn navíc... Občas se na zem snese list, projde nějaký ten člověk. Jen ho si nikdo nevšímá. Kdo by si ho taky všímal, je zavřený doma, není venku, nepotlouká se s kamarády po ulicích a nevisí mu cigareta z úst, či nepíchá si nějakou tu drogu a neopíjí se jako většina jeho vrstevníků. Už ne...
---
"No tak, bude ti fajn! Jen to zkusíš, uvidíš jaká to bude zábava..." Nejdřív si nedůvěřivě prohlédl ten nahnědlý prášek, kluci tomu říkali ,horse´. Věděl, že je to droga, ale on to chtěl zkusit. Říkali mu, že mu to vyřeší všechny problémy. Nakonec přece jen si žiletkou prášek srovnal do rovné řádky. Kluci mu pak podali brčko a on si pomocí něj šňupl. A pak to začalo... Hlavou se mu míhaly všelijaké myšlenky, obrazce.. Ale ten nával začínal u krku, vystřelil k mozku a do zad.. Ten nával štěstí! Žádné problémy, jen to štěstí co ho tolik naplňovalo... Byl konečně volný, tak nezávislý, konečně mohl dělat co chtěl.
---
Lehl si na postel. Vzpomínky se mu v hlavě nořily jedna za druhou...
---
,Potřebuji ho, potřebuji můj pudr... Potřebuju prachy na mého hrdinu..´Klepal se zimou, byl celý zpocený. ,Potřebuju ty prachy, zkurvený prachy..´ Stál na jeho pravidelném místě - na nádraží. Absťák ho zahlcoval...
"Fešáku, jdeš?" Přitočil se k němu asi 35 letý chlap. Buzík. Znal ho, jeho pravidelný klient.. Nechtěl moc ale dával hodně... Ho poslalo samo nebe...
---
Už chce zapomenout... Na všechno. Na všechny ty oplzlosti co musel dělat aby jen dostal prachy na heroin. Na všechny ty výtržnosti - kolikrát už jen vykradl nějakou tu trafiku či menší obchůdek... Ale hlavně chce zapomenout na jediné. Na heroin.
---
"Jamesi, potřebuju dávku. Máš géčko?"
"Máš prachy?"
"Samozřejmě. Tak dělej..." James mu podal psaníčko a Gill Jamesovi peníze.
---
Díval se do stropu. Ležel na posteli a mu se hlavou míhaly tyto vzpomínky... Už je nechce... Nechce to peklo..
Poslouchal jak mu buší srdce. Polekal se, když se otevřely dveře do jeho pokoje a vstoupila do nich ona. Jeho anděl. Dostala Gilla ze všech problémů. I od háčka. Gill si nemyslel, že může existovat někdo jako je Samanta. Našla ho zfetovaného na ulici...
---
"Nechej mě být..." "Kolik jsi toho měl?" "Říkám nechej mě být ty kurvo!" Vlepila mu facku. "Kolik jsi toho měl?!" "Já nevím. Hodně. Víc než kdy dřív." "Idiote... Vezmu tě do nemocnice, nenechám tě tu umřít." "Ne.. prosím ne, do nemocnice ne..."
---
Jeho anděl se přiblížil k posteli, na které právě ležel. Samanta se na něj podívala svými storstlivými hnědými oči.
"Jsi v pohodě?" Poklekla k němu a přiložila mu ruku na čelo.
"Jo. Dík. Nikdo se o mě poslední dobou nestaral jako ty. Fakt moc dík."
"Dělám to ráda. Mohl jsi umřít. Jsi opravdu čistej? Nezdáš se mi."
"Jsem čistej. Ale mám absťák..."
"Potlač to. Víš že ti herák nepomůže.." Poslední věta se Gillovi ozvala několikrát v hlavě. Potom pevně semkl víčka. Anděl odešel...
Heroin. Jeho přítel, koníček. Závislost. Či jen hra?
Hra o život s jeho věrným heroinem. Jeho hrdinou. Věřil mu, tolik mu věřil, že mu pomůže... Dal za něj vše. Přítelkyni. Veškeré peníze. Později rodinu. Nakonec přátele. Skoro i život. Toť byl těžký život narkomanův...
A Anděl jménem Samanta jej zachránila.