Spravedlnost? Jen výplod něčí fantazie....

Anotace: Tohle není tak úplně povídka. Je to smíchané s básní. Ani tak nejde o žánr tak, jako o to, co tím chci říct:)

"Ale maminko, oni se mi smějí..." Malý chlapeček s až příliš velkou aktovkou se podíval velkýma očima vzhůru. Tmavovlasá žena k němu natáhla ruku a pohladila ho po tvářičce.

"Potom ti nestojí za špetku tvé pozornosti." Usmála se na chlapce, ale v jejích očích se přeci jen objevila kapka lítosti. Ale s tímhle přeci počítala. Věděla, že to tak bude.

"Jenže ostatní jsou normální, já jsem jiný...jsem mrzák!" Matčin výraz ztvrdnul při posledním slově.

"A kdo ti tohle řekl, Tome?" Zamračila se a posunula mu neposlušný pramen vlasů z čela. Velké modré oči se mu zalily slzami a zakroutil hlavou. Protézou, která by se svou věrností skoro zdála pravou rukou, se poškrábal na zátylku.

"To bych žaloval mami...Paní učitelka říkala, že to se nesmí." Žena lehce setřela slzu z jeho tváře palcem a prohlédla si své dítě.

"A co bys řekl na zmrzlinu?" Zatvářila se, jakoby se nic nestalo a sundala školní tašku z jeho zad. Chlapečkovi se rozsvítily oči a natáhl se do kuchyně, aby viděl na mámu otevírající mrazničku.

"Jahodovou?" Zeptal se s nadějí a maminka kývla. Nandala mražený krém do misky a píchla do něj lžičku. Posadila se ke stolu stejně jako její syn a začala nabírat první sousto.

"Ne mami, já sám..." Ozvalo se dítě a nedočkavě se umělou rukou natáhlo pro lžíci.



Na zeleném úbočí chlapec v trávě sedí,

Nevinnýma očima až za obzor se dívá.

Nikdo neví, kromě něho, kam že vlastně hledí.

Až za mraky husté mlhy,

co s nebem v dálce splývá.



Sklonil pohled k měkké zemi,

co vybízí k dotyku,

však nemůže a těžko je mi,

když se dá dítě do vzlyku.

A pak znovu oči zvedne,

uslzené,

ke krajině.

A ptá se nahlas s tichým pláčem,

kdo je tady na vině.

Kdo o osudu rozhoduje, ten rozhodit se nedá,

a že dítěti vzal ruce?

Pak můžeš říct jen: "Běda..."



Proč dítě s láskou v srdci ví,

že neobejme maminku?

Jen proto, že mu zkrátka někdo

nedal ruce do vínku.



Na druhé straně úbočí

vidím s pomstou v očích muže.

Co na dlašího útočí,

pak můžeš říct jen: "Nuže...



Kde byla spravedlnost, když bůh rozdával?"