Přátelství,které skončilo svatbou

Anotace: Tato povídka ukazuje na skutečnost, že i z nevinného krásného přátelství může vzniknout manželství.

Sbírka: Příběhy mého života

Přátelství, které skončilo svatbou

S mým manželem jsem se poznala v tanečních kurzech pro postižené. Jako dítě mne postihla dětský mozková obrna, s velice mírným průběhem ale přesto mě mamka přihlásila do těchto kurzů, kde měl každý nějaký ten hendikep, a všichni si byli rovni. Před samotným zahájení , tanečních kurzů jsme s kamarádkou navštívily obchodní dům, abychom koupily vše potřebné do taneční. První dvě lekce mě připadaly velmi nudné, přestože jsem se nemohla dočkat, ale následující hodinu to začalo být zajímavé. Začal se o mne zajímat jeden kluk, který se mi i líbil, jelikož byl docela hezký. Následují hodiny snažil se chodit pouze pro mě. No a pak se to stalo, na jedné hodině mi řekl
„Slečno ,měla byste v sobotu čas třeba na kávu nebo se jen tak projít?!“ V tu chvíli mě polilo horko ale, souhlasila jsem.“Tak v sobotu ve dvě u koně na vašem sídlišti“ pokračoval Po zbytek hodiny jsem musela myslet jen na sobotu, co a jak bude.

Dny se nekonečně vlekly, ale konečně tu byla dlouho očekávaná sobota. Již od samého rána nám do pokoje svítilo sluníčko a vše nasvědčovalo, že bude krásný jarní den. Já ovšem měla úplně jiné starosti, co na sebe, jak se nalíčit a podobně.. Bylo krátce po jedné, a já se vydala na své první opravdové rande Pomalu jsem se blížila ke koni, kde již čekal můj princ Napadlo mě, schovat se za nedaleký strom, tak, aby mě neviděl a chvíli ho tajně pozorovat. Na sobě měl oblek s kravatou, v ruce držel malou kytičku. Líbil se mi čím dál tím víc. Po chvilce pozorování, mě spatřil, a šel m naproti. Letmo jsme se políbili krásně voněl a šimral mne, knírkem po tváři, což bylo krásné ale srdce mi bušilo div že mi nevskočilo z hrudi V ten den mi bylo jasné, že spolu budeme chodit, zatím jsem si netroufla doufat v něco vážného, Bylo to velice krásné, a jak šel čas y z našeho přátelství sen vyklubala láska. Chvíle,, kdy jsme byli spolu, letěly jako zběsilé a ty dny, kdy byl každý sám se strašně vlekly. Tak plynul den za dnem, a bylo tu zase jaro. Stromy kvetly, vzduch jarně voněl, ptáci zpívali a já šla opět na rande. Z dálky už mi bylo j, že tohle rande bude v něčem jiné. A bylo!

„Ahoj lásko“ přivítal mě Vládík „chtěl bych ti něco říct půjdeme k naší lavičce, tam je na to nejlepší místo“ pokračoval a tvářil se tajemně – v ruce držel kytku rudých růže, což nasvědčovalo, že půjde o něco vážného. A nemýlila jsem se. Když jsme ruku v ruce došli k naší lavičce, posadili se. Po malé chvíli Vládík vstal, klekl si pře de mě na kolena, z kapsy vytáhl malou červenou krabičku převázanou bílou stužkou a pronesl osudnou větu:

„Lásko moje, velice tě miluji a chtěl bych si tě vzít za manželku, jestli to cítíš jako já, vezmi si tuhle krabičku a podívej se do ní“. Podal mi krabičku, vstal a posadil se vedle mne na lavičku. Nebudu zde dlouze popisovat, jak mi bylo –prostě jako v pohádce! Vzala jsem tedy pomalu krabičku otevřela nádherný zásnubní prstýnek.„Ten je ale nádherný! A to s tou svatbou myslíš vážně?“ dodala jsem hned. No jasně, s tím se přece nežertuje!“ odpověděl a navlékl mi prsten na prst, který se krásně třpytil v jarním slunci . Vtom případě odpovídám ANO také tě strašně moc miluji a chci s tebou strávit zbytek života!“Následoval dlouhý polibek, po kterém jsme šli vlahým večerem domů. Slunko již dávno zapadlo za obzor když jsem přišla domů „Tak co rande? Jdeš nějak pozdě!?“ spustila na mě mamka hned ve dveřích,“že mám pravdu?“ kývla jsem hlavou, směrem k mé ruce, na které se leskl zásnubní prstem. „Víš mami, my jsme se zasnoubili a chtěli bychom se na jaře vzít, nebudeš proti už mě požádal o ruku a tebe přijde požádat v sobotu i s jeho matkou“.„Co mám s tebou dělat? Věk na to máš, rozum snad také, a na kdy to plánujete, abych měla čas vše připravit.“ Starala se mamka.
„V sobotu tě přijde požádat o ruku, a svatbu plánujeme asi někdy v létě“ Ještě jsme si chvíli popovídaly, a šly spát.
Týden utekl jako voda a byla tu opět sobota. Již od samého rána mi bylo tak nějak divně po těle a mamka cídila sváteční servis, určen pouze pro sváteční příležitosti, a já se v pokoji zkrášlovala, abych byla nejkrásnější. Když bylo vše hotovo ozval se domovní zvonek. Mamka otevřela a pozvala Vládíka i jeho mamkou k prostřenému stolu. Po malé chvíli Vládík začal:
„Maminko, rád bych Vás dnes požádal o ruku Vaši dcery Lenky, mám ji velmi rád, a chtěl bych si ji vzít za manželku“ polkl, napil se, a pokračoval: „jestli s tím budete souhlasit, svatbu jsme předběžně plánovali na léto“ dodal, a na důkaz, že to myslí vážně mě dlouze políbil. Obě maminka se chvíli radily, a pak ta moje řekla:
„Tak dobře, děti, když se máte rádi, tak proč ne. Doufám jen, že máte rozum, a víte do čeho jdete, a pomůžete mi s přípravou“! Nezbývalo nic než souhlasit, a v následujících dnech jsme si rozdělili úkoly, co kdo zařídí. Já toho měla jakožto nevěsta podstatně víc, ale mě to vůbec nevadilo. Ale na úřad zamluvit termín, jsme šli společně - to jsem si nemohla nechat ujít! Jelikož jsme chtěli mít svůj velký den na zámečku kde se brali mimo jiné i cizinci, jelikož to byla jedna z nejkrásnějších svatebních síní v Praze dali nám termín až na srpen. Mamku to docela potěšilo, jelikož měla dost času na přípravu, nás dva ale vůbec ne, jelikož to bylo dlouhých pět měsíců a my se nemohli dočkat Pak jsme se na jedné předsvatební poradě dohodli, ž v baráku nikomu nic neřekneme, a vše se odehraje na naši chalupě, nebudeme nikomu přece dělat divadlo. A jak se řeklo, tak se stalo. Pomalu jsme začali stěhovat věci, potřebné k svatební hostině na chatu. I svatební šaty se šily tam. Mamka prostě nenechala nic náhodě. Jednou jsem si koupila závoj a jenom ho kousek mi nenápadně koukal z tašky a sousedka hned na mě:
„Leničko, snad se nám nebudeš vdávat!“
„Ale kdéž, nebudu jakpak jste na to přišla“? hned jsem se zeptala a tvář mě polil pot
„Já jen, že ti kouká kousek závoje z tašky tak mě napadlo, že bude svatba“
„Jo Vy myslíte tenhle kousek, to jsou nové záclony mamce k svátku“ vypadlo mě honem mě ani nevím jak
„Mami, mami musíme se rychle odstěhovat na chatu tady v domě se začíná něco tušit“! povídám mámě hned po příchodu. A ta se také stalo,, sbalily jsme zbytek věcí a pa pa Praho. Bez tak bylo na chatě čím dál tím víc práce. Mamka si oddychla když mi došila šata Trvala totiž na tom, že mi je ušije sama Daly jí hodně práce ale byly jako z pohádky Zatím, co mamka dělala poslední uprav já s Vládíkem jsme obíhali jiné věci, které byly potřeba
„Ty budeš jako princeznička!“ pronesla při poslední zkoušce.
Konečně bylo vše kolem svatby obstaráno, a nezadržitelně se blížil náš velký den. V chalupě se musel vystěhovat ten největší pokoj, kde proběhne slavnostní oběd, a v nepříznivém počasí i celá oslava,, která se v hezkém počasí plánuje na zahradě jako svatební banket,kde je dost místa pro všechny hosty.. Velmi rychle se blížil náš velký den, a to tak rychle, že již zbýval den poslední. V tento den jsme s mamkou jely brzy ráno ještě rychle do Prahy, vyzvednout svatební dort, a nějaké suroviny, potřebné k výrobě studených mís a chlebíčky.. Slunce pěkně připalovalo již od samého rána, takže jsme byly rády že vyřizování netrvalo moc dlouho a my se brzo mohly vrátit do chládku chalupy. V odpoledních hodinách za námi dorazila naše známá, která nám se vším pomáhala. Já jsem iniciativně šla umýt auto, které nás mělo odvést na radnici, tak aby nebylo špinavé. Ozdoby se budou dávat raději až ráno, kdyby náhodou sprchlo nebo padla rosa. Po dokončení svého díla, jsem se šla konečně připravit i já. Však už také na čase! Bylo už docela pozdě večer, když jsme se všichni sešly v kuchyni, kde na plotně bublala a nádherně voněla hovězí polévka. Po jídelním stole byly rozložené suroviny na studené mísy a chlebíčky. Najednou se mamka ztratila, a po chvíli se objevila s lahví vína v ruce.
„Holky, s tímhle se nám bude určitě lépe pracovat, nemyslíte? Přece vdávám svou jedinou dceru jednou za život, to se musí přece oslavit!“
„No jasně“ souhlasily jsme obě nadšeně
To se již víno třpytilo v připravených sklenkách. Pak se již jenom krájelo, strouhalo, mazalo a zdobilo aby vše vypadalo co nejlépe.
„Ale že nám ta práce jde pěkně od ruky“ pochvalovaly jsme si po chvíli jak se stoly plnily pohoštěním
V návalu práce jsme si ani nevšimly, že jsou skoro tři hodiny ráno.
„Asi bychom si měly jít lehnout, nebo bude mít nevěsta pytle pod očima“ pronesla mamka
Jen co jsme lehly do postelí, v okamžiku se nám podařilo usnout, bohužel ne nadlouho. Sotva se nám únavou zavřely oči tak už zvonil budík, že je čas vstávat,, bylo už šest, ženich měl přijet v deset a já musela být hotová se vším co k takovému dni patří. Bytem voněla ranní káva, a já se šla podívat jaké je venku počasí. Byl opravdu krásný letní den, slunce vykukovalo z jasně modré oblohy, ptáci zpívali a spadlá rosa v trávě mě chladila nohy. Mé kroky vedly k autu abych ještě provedla poslední úpravy
ale u auta mě čekalo nemilé překvapení! Na nádherně umyté a naleštěné auto napadaly přes noc saze s komína.
„Mami podívej co se nám stalo s autem!,, volám na mamku celá vyvalená, co se to vlastně stalo.
,,No co. Trocha popele, to jak jsme včera vařily, vezmi vodu s hadrem a za chvíli to máš čisté, já musím ještě dodělat pohoštění“.
Co mi zbývalo,než poslechnout, tady v natáčkách a županu jsem se pustila do mytí. Naštěstí to šlo docela dobře,i když saze bývají mastné dnes to šlo celkem dobře,takže po chvíli bylo auto jako nové, a po další chvíli bylo i ozdobené, a já se mohla věnovat sama sobě abych vypadala jako nevěsta. V tu chvíli právě dorazila moje kamarádka, která mi s tím vším pomohla. Zavřely jsme se v pokoji no a začalo velké oblékání. Nejvíce nám dal zabrat asi účes, ale i to se po velkém snažení podařilo. Když jsem na sebe oblékla ty nádherné šaty, závoj a nezbytné maličkosti bylo mi jako v pohádce! S mamkou jsme se objaly, i nějaká ta slzička ukápla, ale bylo mi dobře! To již bylo deset hodin, a před naším domem se objevila svatební kolona aut, a z jednoho z nich vystoupil můj nastávající, s nádhernou kyticí kterou pochopitelně předal kamarádce, to aby mě neviděl v šatech což přináší smůlu. Byla překrásná dvacet lososových růží krásně uvázaných, kamarádka mi kytku přinesla, a to byla tečka na dortu. Ještě malé úpravy a já vyšla z pokoje.
,,Jsi nádherná jako princezna“! povídá mamka když mě spatřila.
Po chvíli byl již čas pomalu nasednout do aut a jet na radnici. Všichni pomalu nastoupili do svých aut na chalupě zůstaly pouze sousedky, které měly na starosti hostinu. Bouchly poslední dvířka a svatební kolona se za mohutného potlesku sousedek dala do pohybu směrem ku Praze. V tento den bolo opravdu nesmírné vedro. Na zahrádkách, jenž jsme s kolonou míjeli posedávali lidé na dekách nebo se koupali v bazénu Přesto že v noci pršelo v Praze bylo opravdové vedro. Lidí zde také moc nebylo, jen pár turistů se pomalu procházelo po rozpálené dlažbě. Naše kolona se pomalu blížila k radnici, která se nacházela v malém parčíku s mohutnými stromy jenž poskytovaly příjemný chládek. Po starých kamenných schodech se náš svatební průvod vydal k oddací místnosti. Tuto místnost oddělovaly ohromné mohutné velice zdobené dveře.Když se náš průvod seřadil podle pravidel,vše jak má být dveře se začaly pomaloučku otevírat a zazněl svatební pochod v jehož doprovodu jsme se ocitli ve svatební síni, jehož slavnostní doménu dotvářel krásný lustr. V první chvíli byla má hlavní starost abych nezakopla o koberec nebo aby mi nespadla kytice. Vše dobře dopadlo a my seděli v nádherných zámeckých křeslech. Začal obřad, který jsem vůbec nevnímala já dávala hlavně pozor až budu říkat to slůvko „ANO“. Po nějaké době padla ta zásadní otázka po které jsme se stali manželi, ještě vyměnit prstýnky a za zvuku slavnostní hudby si dát první manželský polibek no a to vše ještě stvrdit podpisem a formality byly za námi.
,,A nyní následuje přípitek vínem“ pronesl oddávající a v zápětí bouchla láhev vína.
Bylo to neočekávané ale velmi příjemné překvapení. Po přípitku a několika blahopřání jsme se už jako novomanželé odebrali k autům.
Hned před radnicí nás čekala rýžová sprška pro štěstí. Velice mě vše dojalo, ani jsem nevěděla jak se všichni ti lidé dověděli datum naši svatby
,,Vše nejlepší našim novomanželům“! znělo ze všech stran.
Gratulace a obětí nebraly konce. K autům jsme se dostali asi až po půl hodině, kdy se už všichni vystřídali. Po krátké chvíli, když všichni nastoupili se naše kolona konečně rozjela po rozpálené dlažbě k chalupě. Praha byla skoro liduprázdná, každý byl raději u vody nebo na chatě, tak že jsme ji projeli celkem rychle. Cestou nám mávali lidé ze svých zahrad a od bazénů.
Asi po půl hodině jsme konečně dorazili k chalupě.
Přivítání bylo velké dokonce připravili i menší slavobránu. Jakmile jsme vystoupili z auta ozvala se rána jak kdosi rozbil talíř pro štěstí. Po společném smetení třepů mě manžel přenesl přes práh a pak již začala svatební hostina.
Bylo to strašně komické jak jsme se museli navzájem krmit knedlíčkovou polévkou. Po výborné svíčkové, následovalo krájení obřího dortu. Dostala jsem ten největší nůž, jaký se našel, to aby
byl dobře vidět na fotkách. Dort všem moc chutnal a mě se náhodou nic nestalo. Svatební veselice se pak přesunula na zahradu a táhl se až do rána.
Po krásné svatbě následovala svatební cesta a pak již obyčejný krásný