Zpověď

Anotace: I muži mají duši...

Sbírka: O životě...

Zpověď starého blázna

Milý Bože,

Nikdy jsem s Tebou nehovořil, nikdy jsem tě nepotřeboval a ty víš sám moc dobře, že i ty jsi na mne pozapomněl a pouze se možná díval, co vyvádím se svým životem. Popravdě ani nečekám, že se budeš v mém případě nějak interesovat, ale přišla chvíle, kdy se mi uleví, sdělím-li ti alespoň to, co mne trápí a proč se mi již ani nechce žít.
Říká se, že pokud bůh vytvořil Adama a Evu, je zodpovědný také za Lásku. Proto možná také budeš jediný, kdo mne dokáže pochopit.
Pokud ses alespoň občas mrknul očkem na mou cestu života, musíš uznat, že jsem svou první osudovou ženu miloval tělem i duší a že bych za ni a za své děti, které jsme s tvým požehnáním zplodily, klidně i dýchal, že bych úplně klidně opustil své tělo, jen aby jejich duše žila. Láska mé první ženy však byla od počátku velmi podivná a s odstupem času se domnívám, že prostě nebyla schopna buď dát najevo své opravdové city, nebo jich prostě nebyla schopna v takové hloubce, které si přálo mé srdce, mé bytí. Víš sám, jak jsem se strašlivě trápil již ve druhém roce manželství, kdy jsem po úrazu strávil pár dní v nemocnici, zatímco tato se v poklidu milovala s mým kamarádem. Někde jsem slyšel, že odpouštět je Božské, promiň tedy, snažil jsem se být bohem a i když jsem o tom věděl, odpustil jsem a 12 let jsem v sobě držel toto tajemství. Nic méně, byla to první rána, kterou mé srdce poznamenalo a jeho část zkameněla. Náš vztah se pomalu vytrácel, o lásce ani nemluvě, až jsem prostě utrápený a šílený navrhnul, že z rodinného kruhu odejdu. Pokud jsi tehdy u toho byl, víš sám, že to bylo rozhodnutí, které ve mne zrálo ne dny, ne týdny ani ne měsíce, ale roky. Ano, můžeš namítnout – „Vždyť v té době jsi znal jinou ženu“ . Přiznávám znal, ale přísahám před Tebou, že v mém rozhodnutí v té době druhá žena nehrála žádnou roli. Byl to čin zoufalství, byla to absolutní rezignace. Byly to řeky slz a bezesných nocí, za kterých mé srdce úplně zkamenělo. Byl jsi u toho, když jsem si přísahal, že už NIKDY nedopustím, aby se tyto bezesné noci opakovaly. Snad to byla příčina i důsledek věcí, které se staly později.
Ano potkal jsem druhou ženu, u které jsem cítil, že bych mohl milovat. Opravdu netrvalo dlouho, vlastně to byl okamžik, kdy snad jen pokus o nějaký flirt, přerostl v něco, co jsem si vlastně nechtěl připustit. Bože já z té ženy cítil cit, který jsem vlastně do té doby ani neznal. Vždyť já do té doby snad ani nevěděl co je Láska.... Pravda, vždy jsme ji hledal, u své první ženy, pak po 15 letech několika měsíční hloupý pokus s milenkou, která to sice uměla v posteli, ale jinak jsme nic společného neměli, a pak nevím co jsem si chtěl dokázat, či snad se pomstít, dvě ženy na jednu noc a vlastně...nestálo to za nic.
Přiznávám že dnes vím, že jsem tehdy našel Lásku. Ale...já se jí strašně, strašně bál. Já ji vlastně odmítal, lhal a podváděl. Slyšíš... lhal a podváděl. Mé zkamenělé srdce prostě odmítalo připustit, že se opravdu našel člověk, který mne vroucně miloval. Byly chvíle, kdy jsem začal zase žít, ale pak zase přišly chvíle, kdy jsem se chtěl uzamknout do své ulity. Víš sám, že i tak jsem divný člověk, ješitný a urážlivý, někdy možná i trochu namyšlený, ale připusť Stvořiteli, že je to Tvoje práce, a že jsi mi nikdy nepomohl a nikdy jsem nedostal nic zadarmo. Musel jsem tvrdě pracovat a rozhodovat sám o věcech svých a tys přede mne kladl stále větší a větší překážky. Možná i proto jsem takový jaký jsem. Ale neber to prosím jako výmluvu či hledání obětního beránka. Dnes vím, že mé srdce milovalo, ale můj rozum, pokud si mohu dovolit použít tohoto slova, stále někde vzadu křičel a varoval. Dělal jsem šílené a nevyzpytatelné věcí, zatím co druhá žena mne pouze milovala čistou a bezelstnou láskou. Přiznávám, byly chvíle, kdy jsem té lásce zcela propadl, ale pak zase přišly stavy pochyb a mých šílených stavů uraženosti a ješitnosti. Stále jsem si koledoval o další tvrdou lekci a víš, že ta přišla byla ta nejtvrdší, jaká snad existuje. Stalo se to, co jsem si oba přáli a modlili se za to. A když se přání stalo skutečností, já hlupák opět nedokázal otevřít své srdce a pro pár malicherných důvodů zničil vše, po čem jsem celý život toužil. Já vím, dnes už to vím, že stačilo otevřít své srdce dokořán a zapomenout na ty tajemné hlasy v mé hlavě. Vím, že stačilo se prostě jen ze srdce radovat z daru, který jsi nám dopřál a po kterém jsem tak mocně toužili, zapomenout na drobné a skutečně absolutně malicherné hlouposti, které se dotýkaly mého hloupého ega. Dnes už vím, jak velmi na to ta žena čekala a jak toužebně si je přála, A já... já to...sakra, promiň Bože....nedokázal. Já to vše zničil. Zničil jsem to, co jsem si vlastně celý život přál, o čem jsem snil, po čem jsem toužil. Dnes to vím že ta žena měla být mou osudovou, že to byla žena, která mne skutečně a hluboce milovala a že mi chtěla dát to nejcennější, co žena může dát. A já to všechno pokazil. Milovat totiž znamená i odpouštět a přehlížet absolutně nepodstatné věci. Já to prostě nedokázal....hlupák.... jsem to nedokázal. Kdybys mi dal jednu jedinou možnost vrátit něco zpět, dnes bych to bez váhání udělal. Jenže ty to jednak stejně neuděláš a já tě o to ani nežádám. Ta lekce prostě asi měla a musela přijít.
Ne, neběduji nad svým osudem, běduji a lituji jen toho, co jsem udělat měl. Když byla ta správná doba a správné místo.
Asi tušíš, že ti nepíšu jen tak. Ano jsme to my, nevděční lidé, kteří se na tebe obracejí až v tom nejhlubším zoufalství. Ano, dnes se před tebou klaním a snažně tě prosím o jednu jedinou věc. Bože prosím, moc tě prosím o pomoc zachránit to, co jsem pokazil. Chci opět milovat a být milován. Dnes už vím a jsem si naprosto jist že jsem opět schopen hluboké, bezedné a upřímné lásky, že jsem schopen se poučit ze svých chyb a že jsem připraven se opět pro svou lásku obětovat. Bože prosím tě pouze o jednu jedinou věc ve svém životě a se slzami v očích a obrovským smutkem na duši. Vrať mi mou lásku vrať mi ženu, kterou vroucně miluji a jsem připraven ji vynahradit vše, čím jsem jí kdy ublížil. Moc bych si přál, abych jí umřel v náručí po letech, které nám ještě dopřeješ. Po letech lásky, milování, radostí s dětí a vnoučat. Po letech společného usínání i probouzení v náručí, po letech starostí i radostí.
Ne nic ti slibovat nebudu, my lidé, toho spoustu naslibujeme a málo plníme. Já ti přísahám, že až má duše opustí tento svět, mou první a poslední zpověď s úsměvem založíš a hlavou ti proběhne, že jsi pro jednoho starého hlupáka udělal dobrou věc.


Tvůj starý blázen