Můj hyperaktivní manžel

Anotace: Mladí dnes mají starosti s hyperaktivními dětmi ... zlobí, protože je rodiče neumí zabavit ... já to mám doma po padesátce ....

Nejlepší je vydat se na borůvky v pátek večer ...

Po 14ti dnech dovolené týden v práci – dohánět resty a doma k normálnímu chodu domácnosti ještě zdolávat kupy prádla, stahaná jak soumar - po pátečním velkém nákupu v Globusu, kde si lidi šlapají na hlavu jak je narváno, ovoce je rozteklé a zelenina oválená, vzteklá, že nemají můj druh chleba ... po návštěvě tchýně /cestou z nákupu/, která na mně kvůli mému čtyřbarevnému účesu ani pořádně nepromluví - tam mi můj muž natrhal košíček jablek, abych měla na štrůdl....

takže v pátek po tomhle kolotoči jsme dojeli domů ... Milda donesl pět narvaných tašek včetně košíku s jablky do předsíně a odešel odklidit auto .... vědoma si toho, že už je po šesté hodině, šla jsem rovnou do mrazáku, vytáhla listové těsto / 2 ks/ na štrůdl a dala do mikrovlnky rozmrazit ... protože jsem hlady šilhala, postavila hrnec s vodou na ohřátí párků na sporák ... a začala vybalovat nákup ... uklízela do lednice, do špajzu, do mrazáku ... Milda přišel za cca 3/4 hodiny ... zasekl se v garáži se sousedem ... a stavěl se u Šmídlů --- jsou na borůvkách! Přestalo mi chutnat - seděla jsem u stolu, dojídala ohřátou brkaši s párkem ... JDEME NA BORUVKY ! zavelel ten můj ... Já - nechci, ještě jsem nedojedla, mám tu rozhřáté těsto na štrůdl, než to upeču bude deset ... jdeme na borůvky, já ti potom pomůžu nastrouhat jablka ... nechtělo se mi, vůbec...

nejlepší je jít v pátek večer, krátce po sedmé, když začíná pršet .... tak jdeme ... bolí mě záda, točí se mi hlava po prvním ohnutí ... Milda má svůj hrnek a trhá, bez jediného zvednutí hlavy...
chci domů, nechci koláče
--- ale holky by si daly... tak si sedni, já to natrhám !!!
… to bych raději držela pár facek ... ohnu se pro další borůvky - nevím, jestli mi párek vyleze spodem, nebo horem ...


prší ... mám mokrá záda ... na Mildu asi ne... ani nevím, jak se tváří, obličej má stále sehnutý k borůvčí... máme stejné nádobky, on už má skoro plný, já tak půlku ... to by v tom byl čert, abych to nenatrhala!


Celá léta jsem chodila na borůvky a nikdy mi to nevadilo, dnes ano ... začínají štípat komáři ... pěkně se jim litá v tom vlhkém vzduchu ... a usedají na mokrá záda, zalézají do vlasů...miliony lesního hmyzu … šiju sebou jako pod elektrickými šoky... Milda má plno ... jdeme domů!
já ještě nemám ...
na koláče máme dost, nemusíš to dotrhat! ...
ne, z lesa se nechodí s nedotrhanou nádobkou ... tvrdošíjně se ohýbám pro další várku ... několikrát se vrátí a dotrháváme i můj hrnek ... funím za ním z lesa, štěstí, že je ještě vidět /mám problémy s orientací v šeru /... potkáváme sousedku s pejskem a manželem, jdou se projít do lesa: tedy! v životě bych tam toho mého na borůvky nedostala – můj taťka se spokojeně usmívá ...

všechno oblečení, co mám na sobě, svlékám už ve výtahu ... ponožky od borůvek, naštvaná, že i boty /zevnitř/
… kdybych se tak nestyděla, tak svléknu snad i spodní prádlo - tak mě všechno žere ... to si jenom vsugerováváš - utěšuje mě Milda ... v klidu se vyzouvá na práhu před vchodem a v těch mokrých ponožkách vkráčí na béžový koberec na chodbě ... krásně se tam vyjímají rozdrcené borůvky - na těch černých ponožkách to nebylo vidět -, na koberci už ano ...
Tak vidíš... kolik je hodin?
UŽ skoro devět...
Nu, za hodinku jsme měli natrháno!
HMMM , na to já - skoro dvě hodiny ... a teď ještě musím upéct ty čtyři štrůdly....
ale nejdřív prádlo do špíny a honem do vany .... byl ve sprše dřív než já ... čekám a počítám štípance, hledám klíšťata ... vracím se po sprše do kuchyně ... Milda sedí v obýváku a kouká na fotbal –
chceš něco pomoct? houkne na mě ...
Ne díky, já si to udělám ... nedá mi to ... slíbil jsi ty jablka ...
jo, jdu hned ...
jablka jsem oloupala ... pak přišel ... mám to nastrouhat?
... mohl bys ...
"A nezaděláme ještě na ty koláče??"
... rána do palice! to nemyslíš vážně, že ne?
Proč ne, vždyť je to za chvilku ...
/už jenom štrůdly budu péct do jedenácti - nemám turbo troubu/
... musí to hodinu kynout, když tu chceš být do tří do rána, prosím, ale beze mne....

Je mi jasné, že ráno vstávám v šest a zadělávám na koláče... ale to bude vstávat i Milda /jako každou sobotu/
... nasnídá se /většinou polévku/... zajede do krámu pro čerstvé rohlíky a uzeninu - pro mně ... přečte si noviny a mizí někam - něco dělat - ke tchýni, na stavbu, pomoci kamarádovi ... co já vím ....

není to lehké žít s hyperaktivním manželem, ale zatím to ještě zvládám ...bude mu za chvíli šedesát ... jen doufám, že z toho ještě vyroste ... já už melu z posledního …