Spokojený lidi nemají za potřebí tvořit něco vyjímečného

Anotace: Lidi jsou jenom pijavice, parazitující na moji jedinečnosti. Death

Spokojený lidi nemají za potřebí tvořit něco vyjímečného.
Jsou ubitý svojí spokojeností. Patřím mezi ně. Přišel jsem do svoji kopky správně vyhladovělý po třínáctihodinové směně v práci. Dnes jsem si vydělal přesně to samý co má průměrná šlapka za půl hodiny. Někdy bych chtěl být vážně ženská a byl bych ta největší kurva na světě.

Honí mě hlad. Do hrnce hážu pytlík rýže, vodá začíná vřít, osolím ji, do mísy krájim cibuly, mraky cibule, je levná a nikdy ji není dost, kuřecí prso se už rozmrazuje ve dřezu. Cibuli topím v rostliným oleji přidám do ní grilovací koření- pálivé, novinka od Vitany. Taky za super novou cenu, přidávám sojovku. Poměr masa s cibulí je tak
jedna ku jedný, škoda, cibule mohlo být o chlup víc. Z elektrické plotýnky sundávám hotovou mírně rozvařenou rýži, místo ní dávám na plotýnku směs masa a cibule, po deseti minutách smažení přídávám do toho pár deci červého vína jako zálivku, něco málo z láhve importuji rovnou do svého hrdla, cokoliv na víně nemůže chutnat špatně. Je hotovo, na jedný straně pánve je nahrnuté maso a na druhou volnější stranu vysypu rýži. Spolubydlící za zády: „Proč si ten náznak stravitelného pokrmu nenandáš aspoň na talíř?“ Ale moji obhajobu, že přendat to na talíř, je jen zbytečné špinění dalšího nádobí, už neslyší a zavírá dveře od svého pokoje.

Usedám ke stolu, žvejkám kusy masa upíjím z láhve víno. Jsem spokojený. Už mě ani nesere, ze se mě moje šéfka lží zbavila po sedmi letech ve firmě a nemusí mi dát ani korunu odstupný. Už mě ani nesere, že teď budu muset makat po brigádách třicet dní v kuse než budu mít zas aspoň na pivo. Ani mě nesere, že letos zas nedodělám školu, protože zase zvedly poplatky pro ty co studují déle než je dotovaný státem a státní škola vyjde už dvakrát draž než soukromá. Už mě ani nesere, že mě zase znásilní jedna baba co se prohlásila za moji holku a pokaždý, když to zopakuje vstávájí mi všechny chluby hrůzou na těle. Zpočátku jsem byl opilý jejím tělem a alkoholem, potom jsem se musel opíjet alkoholem pořád, abych měl na ni vůbec nějakou chuť , už nepomáhá ani tohle.
Naposled když byla na mě, bylo ráno, jsem předstíral, že ještě spím a představoval jsem jak na mě dovádí jedna mladičká šlapka z baru, vlastně ještě dítě. Pak řekla, nechceš si zahrát na chlapa a prohodit se? To mě dokonale vytrhlo z mého snění.
Kejvul jsem na to jen proto, že odjíždí do Chorvatska na nějaký závody yachtů, a budu mít od ní 14 dní klid. Jsem na ní, vzdychá pěkně, klidně by mohla měřit hlasivky s rychlou záchranou službou, chlapy co zrovna procházejí pod naším oknem do práce si musejí říkat, to je ale kanec, takhle ji dávat do těla a já mezi tím, kdy ho do ni vrážim přemýšlím o navaření držáků zadní nápravy do závoďáka a jak vůbec správně změřit geometri nápravy a výroba samotné nápravy taky nebude vůbec prdel jak jsem se ve své naivitě domníval. Sakra tak se už konečně udělěj, ať můžu v klidu ještě hodku spát než budu muset vstát do fachy. Řílám, už nemůžu a přestávám se stupidníma pohybama. Usínám. Teď už doopravdy. Konečně.

Dožvykuju poslední kousky štavnatého masa a cibule, popíjím malými doušky víno. Dobré jídlo a pití by odvrátilo hodně válek a zla na zemi. Je mi jedno jestli bůch je už dávno mrtvý a nebo přežívá ve slepých ovečkách co mu tupě naslouchají.
Vzpomněl jsem si na svoje roční studium psychosociálních věcí na Husitské teologické, kde jsem si uvědomil zaslepenost boha a všech těch lidí co v něho věří, začal jsem ho upřímně nenávidět, jako sebe.

V práci jsem si popsal ruce hesly:

Lidi jsou jenom pijavice parazitující na moji jedinečnosti

Pochcal jsem boha, líbilo se mu to, tak jsem se na něj i vysral

Vy znáte boha jen z toho co si o něm přečtete, já mu říkám co vy máte číst

Pojmenoval jsem svoji plíseň v rohu místnosti na Don't try (Nesnaž se). Ta minulá plíseň z talíře se jmenovala Alfons a vydržela něm víc jak půl roku, než mi ji nějaká procházející slečna okolo mě spláchla do záchodu, prý je to nechutné, pojmenovat a pěstovat si plíseň. Asi nikdy neslyšela o Flemingovi. Byl jsem z toho smutný s tou plísní jsem byl déle než s tou slečnou, asi měla za potřebí jít zas dál a někomu dalšímu spláchnout jeho oblíbenou plíseň do Wc.

Jsem v podstatě nejspokojenější člověk na zemi a křičím úplně zbytečně, teď by se slušelo si prostřelit hlavu, jako Hemingway a nebo Brodský, kdyby bylo čím, vydličkou to jde pěkně blbě.

Tak co človíčku
taky tě bijí
v cizí zemi?