Můj nový přítel

Anotace: .............

Byla to návštěva jako každá jiná. Zdvořilostní uvítání střídali sklenky s vínem a různé další pochutiny. Bylo to fajn jen v noci s přibývajícím burčákem se mi neudělalo dobře. I šla jsem se vyvětrat na vzduch. Přátelé zůstali uvnitř. Venku se rychle honili mraky ve tmě a já si prohlížela okolí.

Zahrada byla podivná. Všelijak hrbolatá a netrvalo dlouho a seběhl se ke mě houf koček. Černé, bílé,chundelaté,modré,dlouhosrsté. Každá jiná. Po chvíli zamnou vyšel ven kamarád u kterého jsme byli.
,,Ty jsou krásné." Říkám.
,,Si je vem třeba všechny. Soused je stejně chce naházet do Labe." I zželelo se mě kočiček. Argumentovala jsem utulkem a kde čím a stejně. Možná hodinu jsme se venku dohadovali o způsobech jak kočky zachránit. Kamarád zanedlouho odjíždí do ciziny a starat se o ně nemůže. Kočky tu prý zbyli po ženě souseda. v tu chvíli se ke mě přitoulalo větší modré kotě. S údivem jsem ho k sobě zvedla.
,,To je britská modrá." Řekla jsem. Prohlížela jsem si tu malou chlupatou kuličku. Podívala jsem se mu do očí a úlekem jsem ucukla. Ta kočka se strašně dívala. Jakoby říkala. ,,My k sobě patříme tomu se nevyhneš." Kamaráda jsem alespoň přesvědčila že kočky na chvíli pustíme do chodby alespoň se ohřát. Dali jsme jim nějaké jídlo ale to malé modré kotě si ho ani nevšimlo. Kam jsem šla já šlo i to kotě. Nakonec jsme se všichni opili a kočky mohli zustat v domě i přez noc. Když jsem si lehla do postele kočka přišla zamnou a vlezla si ke mě. Pořád mi strkala hlavu k obličeji a čumákem mě očichávala. Byla hrozně zvláštní. Ráno když jsme stali kamarád s bolehlavem kočky vykopl ven. Jen to modré kotě na něj zachrčelo a uteklo pod postel. Já jsem kamaráda okřikla ať je nechá a toho malýho že pak vyndám sama. Když odešel z místnosti kotě vylezlo. Mezi ouškama mělo nataženou pavučinu a jakoby se na mě usmívalo. V tu chvíli mi došlo že už je asi moje. Kdepák vzít si ji nemůžu máme doma psa. Kočky už máme taky to prostě nejde. Byla by to další starost. Ten den jsem odjela domů. Bylo po přátelství... Jistě mi to nikdy neodpustí říkala jsem si před spaním. Pořád mě strašil jeho pohled v noci. A jak to dopadlo? Hned za dva dny jsem se znovu vydala na příč republikou abych si domů mohla přivézt nového kamaráda. Hned jak mě uviděl jakoby pohledem říkal.
,,Já věděl že se vrátíš."