Ztracené ideály III. (Poslední pokus)

Anotace: „Ale ty přece nejsi můj učitel!! Jsi jenom Fremdspracheasistent (rodilý mluvčí na škole)...“ … a přesto se považuje za učitele

Elis se klepala rozčílením, po tváři jí tekla slza. Co to mělo k sakru znamenat? Ptala se sama sebe. Nechápala jak mohla být tak slepá, proč si neustále dělala naděje na něco tak absurdního? Protože jí všichni věřili, všichni jí říkali, že tohle se povede a že to bude fajn. Nepovedlo se a ona je teď za blázna. Ostatní se jí vysmějí, protože jí přece říkali, že se to nepovede. Jako by to už slyšela. Ale ona tomu přece jen sama trochu věřila. Věřila, že to není tak úplně „zabité“, že tam nějaká možnost je. Zmýlila se, stejně jako všichni ti, kteří jí radili a kteří s ní doufali. Ale teď vyhasla i ta poslední jiskřička naděje.
„Co se stalo? Vypadáš rozrušeně,“ zeptala se Anett.
„Sam!“ Na nic víc jí síly nestačili. Svalila se na postel. Neměla už ani sílu brečet, cítila jen rozhořčení a možná trochu zadostiučinění. Ale byla to opravdu její chyba?

„Viděli jste toho novýho týpka?“ Jenny vrazila do pokoje bez pozdravu.
„Kterého?“ zeptala se Elis jen z principu, nezajímal ji.
„Prý je to nový rodilý mluvčí,“ vmísila se Anett do rozhovoru.
„Woooow, je to fakt kus, odkud je?“ Jenny dosedla prudce na židli.
„Z Austrálie. Tipuju, že je mu tak dvacet. A bude nás učit, není to super?“ zeptala se Anett Elis, aby jí také zapojila do hovoru.
„Hmm... viděla jsem ho jen z dálky. Aspoň bude nějaká změna na hodině,“ pokrčila rameny Elis a dál se hrbila nad sešitem z matematiky. Celkem jí nezajímal. Ale to se mělo změnit...

„Co je s ním? Odjíždí?“ otázala se Anett, ale hned v zápětí toho litovala.
„Je to hajzl! Řekl mi, že mezi náma nemůže nic být proto, že on je můj učitel. Ale vždyť je to jen debilní rodilý mluvčí a stejně nás houby učí. Tak o co mu kurva jde? Jo a stěhuje se do Verony, bude sem dojíždět, je to jenom dvacet kiláků.“
„On tě odkopl?“ udivila se Anett. Vždyť věřila tomu, že Elis neodmítne. Elis by neodmítl nikdo. Proč on?
„Pán se cítí jako můj učitel! Je o pět let starší a strašně si myslí, hajzl!“
„Tak si najdeš někoho jinýho, však chlapů je dost,“ usmála se Anett, ale když si všimla výrazu Elis úsměv ji spadl ze rtů jako špatně připevněná maska.

Ještě ten týden ho několikrát potkala v kuchyni, prohodili spolu jen pár slov, nedalo by se říct, že nějak skvěle ovládala angličtinu a právě proto se omezila na pár základních frází. Byl vcelku milého vzezření, ale nějak moc ji neosilnil. Byl milý a to bylo vše. Zatím.
Občas ho viděla na přednášce, měl zajímavé témata a ještě zajímavější projev. Jeho gestikulace se nedalo nevšimnout si. Postupně si ho začala oblibovat. Když se zase čas od času potkali v kuchyni, snažil se s ní konverzovat. Bylo jí s ním dobře. Možná o něm až příliš mluvila, všichni jí podporovali ačkoliv nebylo málo těch, kteří jí záviděli. Ale podle ní nebylo co závidět.
„Však na něj máš kontakt, tak proč si s ním taky občas nenapíšeš? Máš stejné možnosti jako já,“ říkávala.
Avšak ji měl asi radši, než ty ostatní dívky, které za ním chodily na radu. S ní si vždycky povídal otevřeněji, s ní se smál víc, koneckonců později spolu trávili dost času.

Elis se na ni dívala naprosto bezvýrazným nicneříkajícím pohledem. „Ale já jsem chtěla jeho, mám ho ráda.“
„Já vím, ale možná má trochu pravdu, víš?“
„S tím učitelstvím?“
„No jak byste se asi chovali ve škole? Jakože se neznáte? Víš, možná to takhle bude lepší.“
„A nebo taky ne, zrovna ty mi máš co říkat, když jsi měla tu aférku s naším matikářem,“ zaútočila Elis, ale okamžitě toho litovala. Anett zbledla a mlčela. „To jsem nechtěla říct, promiň. Já...“
„Neříkej nic, máš pravdu. Vidíš, bude lepší, když spolu nebudete nic mít. Nebudeš pak mít takové problémy jako já.“
„Hmmm...“

Anett se vyspala se svým o deset let starším matikářem. Ne jendnou. Omezili se jenom na sex, protože vztah by byl moc nápadný, ale stejně to všechno prasklo. A pak to bylo jenom horší a horší. Dělal, že ji nezmá a ona se mohla na jeho hodinách ukousat k smrti, aby mu nic neřekla, nenaznačila a tak dále. Postupně si zvykla, že je to zase jenom pan Sourbon, její matikář. Ale nebylo to lehké. Kvůli této afárce dotala podmínečné vyloučení. Jediný kdo jí pomohl se odrazit ode dna byla Elis a proto ona, Anett, teď musí pomoct jí. Ale jak?

Jednou si spolu povídali dlouho do noci. Sam jí vyprávěl o své rodině a kamarádech. Smáli se a bylo jim spolu dobře.
„Same?“
„Ano, Elis?“
„Víš, mám jednu otázku.“
„Sem s ní.“
„Jaký máš pohled na vztah mezi učitelem a žákem? Jako mimo školu, víš co myslím?“
„Co je moc to je moc, víš, nic se nemá přehánět.“
„To není moc liberální idea od takového liberála jako jsi ty.“
„U nás se to netoleruje, víš, opravdu si myslím, že by to neměl být moc osobní vztah.“
„Hmmm... v tom případě jsem ráda, že nejsem tvoje studentka,“ usmála se na něj Elis a posunula se na pohovce blíž k němu. V kuchyňce už nebyl nikdo a stejně už bylo pozdě. Nikdo je nemohl vyrušit.
„Teď jsem to asi nepochopil,“ podíval se na ni trochu s odstupem.
„No jakože, ty nejsi můj učitel, takže bych s tebou klidně mohla něco mít,“ usmála se na něj ještě jednou.
„Počkej, počkej! Hele já jsem tvůj učitel!“
„Ne! Ty jsi něco jako můj učitel, ale učitel nejsi,“ protestovala. „Ty jsi jenom rodilý mluvčí na naší škole.“
„Já se stylizuji do role tvého učitele, to znamená, že jsem tvůj učitel.“

„Hele, víš co?“ Anett strčila do Elis.
„Hmmm?“
„Zajdem na drink, sbalíme nějaký kluky a budem si užívat jako dřív. Co ty na to?“
„Možná...“

„Ale Same...“
„Ne, Elis, podívej se. Já jsem tvůj učitel a tečka. Ale můžeme být kamarádi. Proti tomu nic nemám, ale slib mi, že nejvyšší „level“ našeho fyzického kontaktu bude obejmutí. Prosím,“ podíval se jí hluboku do očí a ona nemohla odporovat.
„Fajn, ale chtěla jsem tě poznat, protože jsi nesmírně zajímavý člověk.“
„Hele, mám tě rád, ale přece jenom jsem tu jako host a nepotřebuju si udělat problém. OK?“
„OK.“

… tak nějak to bylo, tak nějak se to vyřešilo, nevyřešilo. Nicméně Elis šla s Anett ještě téhož večera na drink a na „lov“, který byl více než úspěšný :).