Ze života lusk...

Anotace: Smyšlený příběh

Když jsem se seznámil se svým prvním zaměstnavatelem, který mimochodem byl velikým milovníkem fotografie a s nímž jsme si padli do noty po prvních deseti minutách hovoru, nabídl mi neodmítnutelnou pracovní smlouvu. Auto, služební telefon, notebook, hodně zajímavých služebních cest do exotických destinací a spousty dalších výhod. Okamžitě po pohovoru jsem utíkal co to šlo domů, abych vše oznámil manželce Janě. Ta byla celá nadšením bez sebe a já se málem složil k zemi, když mi oznámila, že od obchodního partnera získala kontrakt za obrovské peníze. Tenkrát jsme si řekli, že takové štěstí nás oba potkat snad nemůže. Potkalo. Rozhodli jsme se tedy, že na malou oslavu "rozbijeme prasátko" a poletíme do Thajska. Termín odletu se kvapem blížil a já měl před sebou první uzávěrku v časopisu. Nešlo to sice podle mých představ, ale Honza (můj šéf) mi říkal, že to je absolutní paráda a jen tak dál. No nic, řekl jsem si. Asi mě chtěl uchlácholit. Uzávěrka za mnou, Jany projekt v Dánsku měl trochu zpoždění, ale prý se to dá dohnat. Sedíme na letišti, čekáme na odlet našeho letadla do Thajska.
V den příletu, po neuvěřitelném a stylovém uvítání v hotelu, jsme už nestihli žádnou procházku. Byli jsme tak znaveni letem a časovým posunem, že spánek byl tím nejlepším řešením. Ráno se probudím a Jana nikde. Vstal jsem a šel jí hledat po hotelu. Třeba šla do bazénu, řekl jsem si a vydal se za ní. Ještě pár kroků a jsem u... Jana. Celá uřícená se smála od ucha k uchu a běžela za mnou. Byla si zaběhat na pláži. Docela se mi ulevilo, to víte jsme tu poprvé, nikoho neznáme… Snídaně, sbalit šnorchly, ploutve a vyrážíme člunem k útesům. To byla jedna z dalších nepopsatelných krás této země. Z útesů jsme dorazili v podvečer a tak jsme rovnou zamířili do naší restaurace dát si některou z místních specialit. V tom to začalo. A chování Jany se rapidně změnilo. Nejdříve jsem tomu nepřikládal velkou váhu. Říkal jsem si, že má asi nervy ze své práce v Dánsku, ale tím to nebylo, což jsem se dozvěděl záhy. U večeře se dívala jakoby skrze mě nebo za mě. Když se nedívala, nenápadně jsem se otáčel za sebe, ale nic divného jsem nespatřil. Takto uběhlo pár dní a já už věděl, co se děje. Nejenže do Thajska přiletěl Honza, ale dokonce přiletěl do našeho hotelu. Zvláštní náhoda by to byla za normálních okolností, jenže on přiletěl přímo za Janou. Viděl jsem ho jako první a nechtěl jsem aby věděl, že tu jsem. Věděl jen, že budu někde u moře a nic víc. A pak se to stalo. Jdu přes recepci a Jana utíká halou kamsi ke vchodovým dveřím. Zaběhat si? Ne, zpoza sloupu se vynořil Honza a Jana mu vletěla přímo do náruče. Počkal jsem až oba zmizí a šel ven. Neměl jsem ani ponětí jak dlouho to spolu takhle táhnou nebo co se vůbec děje. Jen mě trápila otázka, co jí říct a na co se zeptat. Jít také za Honzou a přivítat ho jakoby nic nebo mu rozbít hubu? Co tedy? Nechám to na večeři a uvidím. Celý den se vlekl, bloumal jsem ulicemi sem a tam. Bylo těsně před večeří a Jana mi volala, kde jsem. Řekl jsem, že na nákupech a že už jdu a sejdeme se u večeře. Ta proběhla v klidu a také tichu když v tom mi oznámila tu věc. Má dlouholetého přítele. Rána pod pás. I když od rána to bylo jasné, neubránil jsem se emocím. Ptala se mě co já na to a jak to beru. Co se na to dá asi říct. Pak přišel ke stolu Honza. Zarazil se, ztuhl a díval se na mě. Jana se tázavě zadívala na mě a na Honzu. Já jen řekl: „Čau Honzo.“ Janin výraz se prohloubil a následovalo „co?“ Oba byli jak přikovaní. Jana nevěděla, že já znám Honzu a je to můj šéf a Honza zas nevěděl o mé manželce Janě. A Jana? Ta nevěděla zhola nic. Honza si přisedl a snažil se ke mně být milý, jenže mu to vůbec nešlo jak byl trapný. Dva dny do konce dovolené jsme zůstali v hotelu každý zvlášť. Tedy Jana s Honzou a já v Honzově pokoji. Přílet do Čech proběhl v pořádku. O víkendu jsem se odstěhoval do svého původního bytu a odevzdal Janě klíče. Od Honzy jsem dostal okamžitou výpověď, odevzdal mobil, auto a samozřejmě celou svou kancelář. Začal jsem dělat u konkurence, zabydlel se, koupil si auto, obnovil foto výbavu a začal žít nový život.
Život je jak lusknutí prsty…