Úplněk

Anotace: ...

Venku už byla tma. Na nočním stolku jen občas probliklo světýlko telefonu a právě kvůli tomu světýlku nemohla spát. Přemýšlela, k čemu je vlastně takové blikání mobilního telefonu užitečné. „Vždyť nejsem důchodce, co zapomíná, kam si dal svojí zubní protézu.“; pomyslela si. „Bliká mi to tu pod nosem úplně zbytečně, kdyby mi někdo napsal nebo zavolal, tak se ten mobil stejně rozsvítí ještě víc, takže proč tam dali tuhle diodu?“ Otočila se na druhou stranu a přejela prsty přes hrbolky na stěně, které ji dělali společnost noc co noc už odedávna.

Byla noc před odletem a ona stále nemohla usnout. Posadila se na kraj postele a pravou, poté i levou nohou nahmatala svoje pantofle. Šla k oknu. Roztáhla záclony a v tom okamžiku vystoupil měsíc zpoza mraků. Byl úplněk. Někteří lidé tvrdí, že měsíc v úplňku může mít na člověka vliv. A asi nejen na člověka, v podstatě všichni živočichové žijí v určité symbióze s přírodou. Dokážou vycítit blížící se katastrofu nebo naopak vědí, že s různými jevy přichází lepší podmínky a podobně. Proč by tedy měsíc v úplňku nemohl některým lidem zapříčiňovat nespavost?

Měsíc svými paprsky rozzářil celý pokoj. Už ji netrápila dioda mobilního telefonu, ani fakt, že se už přes hodinu snaží usnout. Jako by byla omámena měsíčním světlem. Nehybně stála u okna a hlavou jí probíhaly všelijaké myšlenky jak na běžícím páse. Najednou jí vyhrkly slzy, sama ani pořádně nevěděla proč. V životě jí nic nescházelo, věděla, že vždy bude mít kam se vrátit a rodina stojí při ní. Rodiče ji vždy podporovali na sto procent, jen ji asi mrzela minulost, kterou nikdo nedokáže vrátit, přepsat či prožít znovu. A tak jí slzy stékaly po tvářích, pak zašel měsíc a ona jen tiše do tmy zašeptala jeho jméno, v naději, že ho ještě někdy spatří.