Výpověď

Anotace: Není to ani tak povídka, jako spíš příběh posledního půl roku mého života. Zase další dílko, stvořené především k vypsání se..

x
x
_Ach jo, jak jenom začít? Začátek a konec je vždycky nejhorší, aspoň mně to tak připadá. No, naše první setkání bylo, řekněme, poněkud rozpačité. Rodičům ses nezdál a mně vlastně v podstatě o nic víc. Ale pak v noci (Nebo to bylo až tu další noc?) jsme se na chodbě trochu zakecali. Petra z toho musela šílet. Ty jsi tvrdil, že se s nikým moc nebavíš a já vlastně to samé, ale ty tři hodiny, co jsme tam stáli, ukazovaly na úplný opak.
No a tak to pokračovalo.. icq, facebook, návštěvy. Už si to ani moc nepamatuju (Ta moje paměť je vážně na zabití!), ale pořád jsme se sbližovali a sbližovali. Vzpomínám, jak jsi měl strach mě jen obejmout a vždycky jsi okukoval moje nohy. Vlastně mě celou. Každopádně jsem potřebovala, aby mě někdo objal. Ty ani nevíš, jak mi bylo, i když jsem ti toho řekla spoustu. Evžiik byl pro mě v tomhle směru nepoužitelný a ty jsi nevěděl, jestli si to můžeš dovolit. A já se bála, asi. Ale pak jsme se domluvili a já přišla a prostě jsme se objali. Po strašné době jsem si připadala zase o pár starostí lehčí. Bylo to krásné. Od té doby už jsem si chodila pro „hugy“ skoro pořád.
_Ani nevím, jestli to všechno bylo tak nějak jasné a předurčené. Lehl sis do mé postele a já něco dělala na počítači. A pak jsem si lehla k tobě. Abych pravdu řekla, nijak moc jsi mě nepřitahoval. Byl jsi jen hrozně fajn a sympatický a já někoho takového v mém okolí potřebovala ze všeho nejvíc. Lehla jsem si k tobě zády a přitiskla se co nejblíž tak, jak jsem to měla ráda. V té době mi bylo pořád smutno a ty jsi mi dával aspoň to málo útěchy, co mě drželo při životě. Začal jsi mě hladit po boku. Bylo to příjemné, neměla jsem důvod tě zastavovat. A pak. Nějak to přecvaklo a já místo něhy a přátelského uklidňování zatoužila po něčem, co už jsem tak dlouho neměla. Věděla jsem, že se ti líbím a přitahuju tě, vždyť jsi mi to pořád dával najevo. A v tobě možná taky nastala změna, protože ses odvážil dál, než jsem ti možná měla dovolit. Ale dovolila. A líbilo se mi to a tobě taky a nějak jsi zapomněl, že máš přítelkyni a já, že ještě nejsem vzpamatovaná z toho, co se mi stalo. Ale zřejmě to bylo úplně jedno. Ta noc byla úlet a pořádný! Kolikrát že to bylo? 3x? Už nevím. Ale tenhle „startovací můstek“ už nešel zastavit.
_Ty jsi věděl, že bys to neměl dělat, protože jsi byl vždycky čestný člověk a odsuzoval nevěru. A já zas věděla, že v srdci mám pořád jiného a cítila jsem, jako bych ho podváděla taky, i když už nebylo proč. No, Petra na nic nepřišla a ty jsi měl něco, co ona ti dát nemohla. A já zas měla něco, co jsem potřebovala, moc. Začalo se ale ukazovat, že ty bys mohl cítit i něco víc a to já jsem nemohla. Ze začátku to pro mě nebylo vlastně až tak skvělé. Pořád jsem ho viděla, pořád si ho představovala. To, co on uměl líp než ty, co jsi mi nemohl dát a mně tak chybělo..
_Když jsem pak šla za ním, bylo ti jasné, co se stane. A taky stalo. No, neřekla jsem mu nic o tobě, i když se ptal. Nemělo to význam, protože mu šlo stejnak jen o to jedno a mě zas o to být s ním, ať už tak nebo tak. Lidi dělají hrozné věci. Už jsem tu ale psala, jaké to pro mě s ním bylo, co to pro mě znamenalo. I když jsem věděla, že tu lásku asi už nikdy nevrátím, pořád jsem doufala. Nevím proč. Tolik mě to zasáhlo, tak moc mě to bolelo. A ty dvě schůzky byly poslední, poslední krásné, co jsem s ním mohla zažít.
_Viděl jsi, jak mě to ničí, když jsem se vrátila. Smála jsem se a byla šťastná, ale uvnitř jsem řvala bolestí. Snažil ses mi pomoct. Nenáviděl jsi ho víc, než jsem měla já. A já ho milovala. (Láska je vážně svině.. ) Všechno jsem ti řekla, všechno. Kolikrát jsem brečela, kolikrát jsi mě utěšoval..? Byl jsi na mě tak moc hodný. A pořád jsi. Ale to až později. Po tom, co se stalo, se všechno zase vrátilo do starých kolejí. Zase jsem s tebou spala, zase jsi byl pro mě v té době nejdůležitější člověk. Kdybych tak tušila, kam to všechno spěje..
x
x
_Ten den na běžkách jsem měla vážně depresi. Naštěstí Mirča pařila s děckama dole, takže jsem mohla být sama. Volala jsem s mamkou, brečela. Bylo mi na nic i psychicky i fyzicky. Ještě, že jsem se nachladila a vymluvila se z těch chlastaček. Děcka neumí nic jiného. Odporné. No, a tak jsem seděla na posteli, když jsem si jí všimla. Bylo to vážně šokující překvapení. Ta básnička byla moc hezká a já byla ráda, že mě aspoň na chvíli přivedla na jiné myšlenky. Kdo to napsal? Jak mi to sem dal? Co se bude dít? Co to asi je za člověka, když píše zamilované básničky, v dnešní době..!? I kdyby ses podepsal, stejně bych asi nevěděla, že jsi to zrovna ty. I já jsem tu noc pak napsala pár básniček. Docela se mi povedly.
_Jak jsi tak jel vedle mě při cestě domů, dlouho mi nějak nechtělo dojít, že bys to mohl být ty. A pak jsi mi to řekl. Bylo to spíš trapné, protože jsem nevěděla co říkat a pak jsem se tě snažila spíš stranit. Pořád ses na mě díval, jen v buse jsem viděla tebe a ty mě ne. Dal jsi mi hodně podnětů na přemýšlení. Vlastně už ani nevím, jak dlouho ti pak trvalo, než jsi mě našel na ISu, než jsme si dali facebook a icq. Prostě jsme si jen psali. Bála jsem se tě. Nevěděla jsem, co dělat. Nechtěla jsem s tebou nic mít. Stejně jako s Víťou, ale ten nebyl tak neodbytný, jako ty.
_Začali jsme chodit na kešky a mě to hrozně bavilo. Bylo to moc fajn, ty jsi byl moc fajn. Řekla jsem ti svůj příběh. Pamatuješ, jak jsme lovili ty kešky, co jsem lovila se Staňou a já tam nacházela jeho razítko a její podpis. Viděl jsi, jak mě to vždycky rozhodilo. Byl jsi na mě až moc hodný. Připomínal jsi mi ho. Byl jsi do mě zamilovaný a ať už jsem se k tobě chovala jakkoliv, a to bohužel často i dost hnusně a odmítavě, prostě tak, jak sis to nezasloužil, stejně jsi mi vše odpouštěl a pořád ses všechno snažil zahrát tak, aby to dopadlo dobře a abychom se spolu pořád bavili a stýkali. Nevím, proč jsi to vlastně nikdy úplně nepřiznal, že mě miluješ. Netušila jsem, že by v tom mohla být jiná. O Tině jsi mi nic moc neříkal, netušila jsem, že by to mohla být zrovna ona. Že bys s ní mohl něco mít.
_Honza na tebe trochu žárlil a ty jsi nevěděl, že bys v podstatě měl žárlit spíš ty na něj. Nevím, kdy ti to došlo, nepoznala jsem to. Ale zase předbíhám. Předtím jsme šli na Stránskou skálu. Bylo tam krásně. Líbilo se mi, když ses mě dotýkal, hladil mě. Ostatně komu by se to taky nelíbilo, že? Netušila jsem, že to zajde tak daleko. Ale ten polibek byl krásný. A já, věčně nadržená, jsem si ani neuvědomila, co z toho může vzejít.
_Ani nevím, jak dlouho jsme se znali, když přišel ten den „D“. Moc dobře víš, že jsem ti nespočetněkrát říkala, že s tebou klidně můžu i spát, ale nebude to pro mě nic znamenat. Že nechci vztah, že tě nemiluju a nikdy nebudu. Pořád jsem ti to říkala. A to jsem ani nevěděla, že vlastně chodíš s Tinou. Vždycky jsi to popřel. Teď, když už to vím, vůbec si nevyčítám, že jsem ti neřekla o Honzovi a z počátku ho taky zapřela. No, každopádně ten den se to stalo a my se spolu vyspali. Když tak na to myslím, vůbec nechápu, jak jsem to mohla udělat. Jak jsem vlastně mohla dělat všechno to, co jsem dělala od předminulého semestru..!!?
x
x
_Honzovi jsem to řekla. Tak nějak to tušil a přepokládal. Asi mu to vadilo hodně, ale nijak to nedával najevo. Ani jsem netušila, že se do mě v podstatě pomalu zamilovává. Jeho problémy s Petrou tomu jen napomáhaly. Kolikrát jsem mu říkala, ať se s ní rozejde. No, nakonec to udělala ona. Dost mě to překvapilo. Jeho ještě víc. Netušila jsem, že ho to tak vezme.
_Teď jsem pro něj byla jediný člověk, kterého měl. Upnul se na mě. Vlastně i dřív, ale teď ještě víc. Nemohla jsem mu pomoct. Jen jsem si uvědomila, že jsme teď vlastně dva úplní looseři. Já se pořád trápila pro Staňu, on se začal trápit pro Petru. Kolikrát jsme vlastně pak brečeli oba najednou? Oba z jiného důvodu. V objetí. Bylo to tak dojemné. Byli jsme k sobě čím dál víc blíž, psychicky.
x
x
_Zajímavé, že k tobě jsem nikdy nic takového nepocítila. Pořád ses mě ptal, chtěl jsi, abych se ti svěřovala, ale já jsem nemohla, nechtěla. Proč, to nevím. Samozřejmě, že bys mě pochopil a vyslechl, ale nějak to nešlo. Nešlo mít z tebe stejného kamaráda, jak z Honzy. Nevím, jestli to je povahou, stářím, nevím čím. Ale asi nikdy nebudu schopná ti říkat vše tak, jak by sis přál.
_Po nějaké době jsi mi řekl to o Tině. Neměla jsem proč se na tebe zlobit, i když mě to trochu překvapilo. Do tebe bych to neřekla. Většího slušňáka jsem nepotkala. Jak chováním, tak vyjadřováním se. Možná i to je důvod, proč je mezi námi pořád nějaká ta bariéra. Jsi tolik jiný. Je mi s tebou dobře, ale rozumět si asi nikdy nijak víc nebudeme. Ani nevím, proč ses mě nezeptal na Honzu. Tušila jsem, že přece nemůžeš být tak blbý, abys nepochopil, že by mezi námi mohlo něco být, když jsem ti o něm pořád něco říkala, když jsi věděl, že s ním pořád jsem. A ty jsi to věděl. Ale nezeptal ses mě. Proč?? Chtěla jsem ti to říct. Chtěla jsem ti říct pravdu. Neměl bys mi co vyčítat. Od začátku jsem ti přece říkala, že ty můžeš spát, s kým chceš, a já taky. Jen tys mě miloval a nechtěl jsi nic takového dělat, na rozdíl ode mě.
x
x
_Věděla jsem, že takhle to dál nejde. Tohle přece nemůžu dělat. Moje psychika se urvala ze řetězů. Chovala jsem se úplně jinak, než bych podle svědomí měla. Spala jsem se dvěma klukama, zároveň! (Jednou i se třema) Bože já přece nejsem kurva!! V hlavě jsem měla Staňu a v sobě střídavě jednoho Honzu a pak druhého Honzu. Absurdní. A to nemluvím o Vašovi, který naštěstí odletěl do Ameriky, jinak už bych si tu „kurvu“ mohla nechat vytetovat na čelo. Stydím se. Ale asi ne tolik, co bych měla. Kdyby to jen věděla mamka. Asi by mě zabila. K tomuhle jsem přece nebyla vychovaná! Vždycky jsem smýšlela úplně jinak, vyznávala jen lásku. Sex bez lásky jsem nechápala, odsuzovala. Lidi, co spali pořád s někým jiným nebo se podváděli, jsem nechápala a opovrhovala jimi. A teď jsem to já, kdo je hoden opovržení!! Je mi zle, opravdu zle ze sebe..
x
x
_Pak jsem ti to řekla. Teď jste to věděli oba a já se v duchu zapřísahala, že s tím skončím. Věděla jsem, že takhle to dál nejde. Tobě jsem ubližovala, mu vlastně taky, i když on to bal trochu jinak, než ty. Ale milujete mě oba. Možná teď už ne, možná ne tolik. Ale něco tam je. Pořád jsem ti říkala, že ti nechci ubližovat, že s tebou nechci spát, protože já moc dobře vím, jaké to je spát s člověkem, kterého miluješ a ty mu jsi někde, hlavně že může zasunout. Věděla jsem moc dobře, že ty to neseš hůř, než Honza. Přece jen jsi ještě hrozně mladý. Možná ne věkem, ale tak trochu zkušenostmi. Abych pravdu řekla, na té první Tině jsi dost zamrzl. Ale o tom to stejně není, že?
_Teď předevčírem jsi to celkem přehnal. Chápu, že sex je pro tebe v podstatě ještě novinka a že jsi neustále nadržený, ale tohle bylo moc. Věděl jsi, že s tebou už nechci spát, věděl jsi to! Nevím, jestli ta flaška byla záminka, jestli jsi to plánoval. Ožrat mě, abych byla povolnější. Jestli jo, je mi z tebe ještě víc na nic. Ani by mi tak moc nevadilo, že jsi to udělal, ale to, jak jsi to udělal..! Viděl jsi, že jsem úplně na mol, a přesto ses nedokázal ovládnout. Byla jsem zralá tak leda na spánek a ne na sex. Trochu jsem se bránila, ale v té chvíli mi alkohol zamlžil tak mozek, že mi to vlastně ani nedocházelo. Jen jsi udělal svou potřebu a ležel jsi na mně a v tu chvíli se mi to přestalo líbit. Pomalu mi docházelo, co a jak jsi udělal, jak sobecky a vypočítavě ses zachoval.
Bylo to odporné. A tím, že sis pak šel lehnout, jsi dal tomu všemu ještě vyšší grády. Seděla jsme na okně a brečela. Přišla obrovská bouřka a já tam jen tak seděla a nechala se promáčet až na kost. A ty sis v pohodě, v klídku spal. Hromy burácely a proudy vody cákaly na zem. Neslyšel jsi je? Nebo jsi jen předstíral, že spíš?! Úplně jsem zmrzla a pak ještě vytírala zem. I jsem rozsvítila. Nechápu, že tě to nevzbudilo. To dupání, jak jsem chodila sem a tam. Jak jsem si povídala sama pro sebe, v zoufalství. Nic. To bylo to, co mě ještě víc naštvalo, chápeš? Možná dobře, že se to stalo. Nemíním si tě už nikdy pustit k tělu. Nemíním být pořád ta hodná, co všem odpouští na požádání nebo i bez. Protože to mi hodně lidí už říkalo a vyčítalo, že bych taková být neměla. Takže nebudu.
x
x
_Brzo dosud odjedu a neuvidím se ani s tebou. Bude mi smutno. Potřebuju mít u sebe někoho, kdo mě má rád, kdo mě chápe a pomáhá mi v mých depresích. Ale ani s tebou už by to nemělo být tak, jak doposud. Chtěla bych být už konečně tím, kým být chci. Chtěla bych to změnit, sebe změnit. Už je na to čas. Už jsem dost stará na to, abych si uměla stanovit mantinely a za nimi se i držet. Samozřejmě pokušení je velké. A sex je rozhodně věc, kterou si chci užívat, dokud můžu. Ale o tom to není. Principy, morálka, čisté svědomí. Spíš znovu očištěné. To by to chtělo. Já bych to chtěla. Chci..
x
x