Jak nenajít zkušenosti část2.

Anotace: jak jsem se pokoušel psát.

Probudí mě až bolest břicha. Možná hlad? Rozlepím pomalu oči a zkusím zjistit kolik je hodin. Pět minut po poledni. No jo. Zase jsem nestihl ani posnídat. Venku už jen kape a slunce se dere ven z pod mraků. Mě se dere ven to ranní pivo. Asi jen hlad to nebude. Mám co dělat abych nepoblil parkety. A hajzl mám na chodbě, tak běžím abych místo psaní nezačal dělat jiné umění. I když ve zvratcích na zemi bývá kolikrát víc duše než ve většině obrazech dnešních umělců.
Až se dostatečně a to potichu vyprázdním hlad je teď jasnější. Odpotácím se proto do kuchyně. Zoufale hledím na zbytek jídla co jsem našel. Jabko, rohlík z minulého týdne, půl jogurtu a kostka smetanového sýra. Rohlík nacpu do jogurtu, jabko zakousnu i se sýrem a natáhnu si kalhoty. Většinu času sem strávil bez nich. Většinu času tady v bytě 2+1, kde zítra budu už týden a budu muset jít pryč. V bytě který jsem si pronajal abych něco napsal. Zatím sem jen chlastal. Hledal zkušenosti, které nemám jak by řekl jeden už mrtvý spisovatel. Ale já jsem živý a napsaný nemám ani řádek.
Sbalím poslední prachy a jak scházím schody rozpočítávám abych měl na cestu domů. Do pasti, kde na mě každý čumí jak kus hořícího hovna před domem, jako na akcie firmy na hrášek, co si už třicet let udržují ten stejný kurz. Nic mě tam nečeká, nic tam nečekám ani já, ale vrátit bych se měl. Aspoň na chvíli, ukázat se. Jsem moc hodný.

Venku před šedým domem, kde jsem přebýval se rozhlédnu po mokrém chodníku. Jestli náhodou nějaký úředník spěchající před deštěm neupustil tisícovku, nebo aspoň stovku. Neupustil. Je neděle a všichni úředníci si užívají své mizerně zbytečné životy doma. Co naplat. Mám dvě stovky na celý dnešek a další dvě na zítřejší cestu.
Slunce už hřeje jak atmosféra v gay klubu a jde cítit vypařující se voda s asfaltu. Vylezli i ptáčci a na druhé straně přes silnici si nějaká kráva zpívá a zametá před barákem. Má na sobě šaty s puntíků tak barevných jako kdyby je šil krejčí na LSD. Z pod nich nohy jak uschlé větve šoupajíc se po chodníku i se starou metlou. Stejně stará jako veselá babizna, obě už mají nazametáno víc než by si chtěli pamatovat. Víc sem si z ní nemusel ani prohlédnout, jen ty hnáty pokoušející se o tanec s metlou pohupujíc se v křiklavých šatech a nakřáplý hlas doplňující ten příšerně povzbuzující skřek ptáků. Je jedna hodina.