Jak nenajít zkušenosti část3.

Anotace: jak jsem se pokoušel psát.

Cíl cesty je mi znám. Hospoda, bar, hostinec, putyka, nálevna, místo kde se myšlenky na budoucnost rozpouštějí v hektolitrech piva a kořalky. Chlast je jediná poctivě využívaná věc od jeho objevení. Nečekáš až vyjde další smart verze s přídavným tentononcem aby se tvoje ego ukojilo až ti ho bohatý tatínek koupí a budeš se moct vychloubat kamarádkám a kamarádům a špulit u toho rty jak retard. Prostě piješ kdy chceš a co chceš dokud ti nedojdou prachy a i pak je ti to jedno. Pokud se teda ožereš dostatečně. Mě bylo. Ale ne tuto noc. Tuto noc mě pocit lhostejnosti neměl být dopřán.
Tak prve s toho důvodu, že ne každá nálevna otevírá v neděli jednu hodinu odpoledne. Nemyslím teď nonstop bary plné pochybných existencí. Ale opravdové hospody s poctivými lidmi a poctivým pivem. No dobře lidi nebyli zase až tak poctiví, to ale nebyly nikdy a nikde. V tomhle jsem ale měl štěstí. Jedna taková která má otevřeno od deseti do pěti ráno byla náhodou kousek od místa kde sem momentálně přežíval. Což bylo velmi důležité. Patřím totiž k lidem bez orientačního smyslu. Ztratím se i ulici od místa ze kterého sem vyrazil. Cesta na místo mi trvá tak pětkrát dýl než obyčejným smrtelníkům a ještě si myslím, že jsem šel tou nejkratší cestou. Ale zpátky k té hospodě. Točili Černou horu a měli domácí rum z brambor. Už chápete proč sem tam proseděl většinu času?
Když jsem sem přijel prachy mě netrápily. Teď sem byl rád, že tu nemám sekeru. A jabko se sýrem mě v žaludku začalo cvičit a přetáčet se a plavat na sucho. Jabko by mělo plavat v pivu, ne na sucho.