Řídící story
Řídící story
Když mi bylo 17pryč, přišla nabídka „za levno“ si udělat papíry na auto. Šla jsem do toho. Závěrečné testy se bohužel blížily jako maturita, a tak jsem to zabalila. Ten řidičák.. Říkala jsem si, že stejně mít auto jen tak nebudu a do tý doby, než ho mít budu, zapomenu řídit. A že bych to asi nezvládla učit se na maturu i na závěrky na béčko.
Neměla jsem auto, neřídila.. Pak se vdala, 1.dítě, 2.dítě a reakce emancipovaných kamarádek proč nemám řidičák už mě vadily. Neměla jsem pocit, že ho potřebuju, fakt… Připlavaly pražské povodně a já se odstěhovala na čas z Prahy, a tudíž nemusela platit nájem. A pak mě to trklo.. Udělám si řidičák! Peníze rodinné kase chybět nebudou.
A tak se stalo. Řidičák mám.
Muž auto potřebuje k práci, tak se koupilo druhé. Samozřejmě starší, a to 5ti dvéřový sedan dvoulitr. Trošku jsem jezdila, ale víru v sebe sama nezískala. Po Praze nejezdila.
A jelikož jsem jezdila i na ty výlety docela málo, tak se auto prodalo a koupilo další, menší, starší (třídvéřák, jednajednička)…A já trošku jezdila.. Ale chuť se zúčastňovat myškované na D1 se stále nedostávala. Při občasné teoretické srážce s různými nedočkavými blbci, kterým vadí 120km rychlost v prostředním pruhu, když má levý volný a max.rychost na dálnici je 130 km/hod. atd. jsem propadala záchvatům zlosti a prudkých přívalů sprostých slov. Řekla bych, že jsem možná trhala rekordy v počtu sprostých slov za minutu. Nezvykla jsem si a na dálnici se mi po pár nepříjemných situacích vážně nechtělo. Vždyť nám na chalupu jede autobus a pak kousek pěšourem. Proč autem? Muž vezme tašky a přiveze vše až přijede večer.. Tak proč vlastně jezdit? Škoda peněz a nervů…
Tak jsme prodali další auto a koupili stařičkého favorita, protože jsem skoro nejezdila vůbec….
A jak to pokračovalo? No jasné, také jsem tomu řízení moc nedala.. Tak muž jednoho dne přišel s tím, že na těch pár km/rok by se mi při platbě povinného ručení, dálniční známky aj. „drobných finančních vydání“ vyplatil pronajmout na ty kilometry vrtulník a vyšlo by to levněji.. Tak jsme dali pryč i to fáčko.
Neměla jsem auto, neřídila.. Pak se vdala, 1.dítě, 2.dítě a reakce emancipovaných kamarádek proč nemám řidičák už mě vadily. Neměla jsem pocit, že ho potřebuju, fakt… Připlavaly pražské povodně a já se odstěhovala na čas z Prahy, a tudíž nemusela platit nájem. A pak mě to trklo.. Udělám si řidičák! Peníze rodinné kase chybět nebudou.
A tak se stalo. Řidičák mám.
Muž auto potřebuje k práci, tak se koupilo druhé. Samozřejmě starší, a to 5ti dvéřový sedan dvoulitr. Trošku jsem jezdila, ale víru v sebe sama nezískala. Po Praze nejezdila.
A jelikož jsem jezdila i na ty výlety docela málo, tak se auto prodalo a koupilo další, menší, starší (třídvéřák, jednajednička)…A já trošku jezdila.. Ale chuť se zúčastňovat myškované na D1 se stále nedostávala. Při občasné teoretické srážce s různými nedočkavými blbci, kterým vadí 120km rychlost v prostředním pruhu, když má levý volný a max.rychost na dálnici je 130 km/hod. atd. jsem propadala záchvatům zlosti a prudkých přívalů sprostých slov. Řekla bych, že jsem možná trhala rekordy v počtu sprostých slov za minutu. Nezvykla jsem si a na dálnici se mi po pár nepříjemných situacích vážně nechtělo. Vždyť nám na chalupu jede autobus a pak kousek pěšourem. Proč autem? Muž vezme tašky a přiveze vše až přijede večer.. Tak proč vlastně jezdit? Škoda peněz a nervů…
Tak jsme prodali další auto a koupili stařičkého favorita, protože jsem skoro nejezdila vůbec….
A jak to pokračovalo? No jasné, také jsem tomu řízení moc nedala.. Tak muž jednoho dne přišel s tím, že na těch pár km/rok by se mi při platbě povinného ručení, dálniční známky aj. „drobných finančních vydání“ vyplatil pronajmout na ty kilometry vrtulník a vyšlo by to levněji.. Tak jsme dali pryč i to fáčko.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
možu říct, že já sem na tom s řidičákem a maturů byl podobně. Spokužák za spolužákem dělali řidičák a já se na to vysral. Nakonec sem si ho udělal po škole, je to tak rok. A nějak sem nejezdil. Párkrát sem vézl otca do práce. A pak teda sem si řekl, že se zajezdit by bylo fajt. A jel sem do Jeseníků za svou přítelkyní. A teda ve společnosti rodičů, kteří tam jeli dovolenkovat. A já to mám do Jeseníků nějakých 180km. A fakt sem sa projel.
Co se týče k tomu paní, jen piš dál a furt, čím víc tím líp. Ze začátku nikdo nepíše hnedka ukázkově.
Chce to číst a psát, psát cokoliv.
11.10.2011 08:19:00 | Fanosh
Pěkné je to jak z pohádky "O dědečkovy, co měnil, až vyměnil", takže nemáš "Fáčko", ale máš jehlu na šití, že?
29.09.2011 08:13:00 | kasparoza