Život na diskotéce..

Anotace: .. Z pohledu, jak to žije na diskotéce, ale pohledu jedné holky, co ráda si hraje a loví..

Hospoda. Hospoda definována jako zoufalců seznámení, ale horší je to na diskotéce. Tam, kde jsem musela zrovna být já se svou kamarádkou. Možná se mi chtělo, ale to bych musela být v jiný situaci. Stále jsem přemýšlela nad věcmi, pro jiné neobyčejně nudné, ale hlavní je, že mě to prostě baví.
Zase se mi ten kluk v pozadí prohlíží jakoby ze mě měla vyrůst krásná labuť. Pchá - tenhle trik už znám docela dlouho, ale tenhle kluk má prostě smůlu. Oční kontakt, k čemu? Proč žádný kluk nemůže být přesný a důrazný, to oč si žádá? Ptám se sama sebe při pohledu na další zoufalce, kteří stojí u stolu či sedí a doufají, že si je někdo, nějaký krásná dokonalost, povšimne. Těžko, usoudím si. Nasadím ten svůj andělský výraz, alias " mě projde všechno". A rozhodnu se, že nebudu čekat jako oni, to k ničemu nevede. Vykročím vpřed na parket, aniž bych pohlédla na kluky, co už očekávají můj příchod.
Ne, vybírám si lépe. Lepší jsou ti, co civí nepřítomně do země a nutí se tu, aby neusnuli. Mají, jak já tomu nazývám, krizový spánek.
Dojdu přes celou diskotéku, celý velký parket, svou seběvědomou chůzí k němu a skloním se, dám si vlasy za ucho a nahodím můj falešný, přesto dokonalý úsměv.
Zvedne pohled od země na mě a zatváří se jakoby už čekal na smrt jen. Ano, je to on, kluk který sem chodí skoro furt a já si myslela, že je gay. Holky mi povídali, že tenhle kluk je prostě jiný. Že se neotočí za jinou, že ani nekouká po holkách, spíše sedí u stolu jako sjetý, sem tam občas koukne po kamarádech, kteří se náramně baví i bez jeho účasti.
,,Potřebuješ něco?" zeptal se mě.
,,Proč netancuješ?" optala jsem se bez odpovědi.
,,Proč bych měl?" dál se ptal.
,,Proč bys neměl?"
,,Proč si ke mě přišla?"
,,Proč ti tolik vadím?"
,,Proč-" zamračil se." si nejdeš za jiným?" jeho hlas už byl nepřijemný, až by měl chtěl odhánět. Ano, na jinou by to fungovalo, řekla by si v duchu, ten mi za to nestojí, ale já si myslím o tomto klukovi něco jiného, pozitivního a navíc mi to láká.
,,Proč bych jen šla?" posadila se na židli vedle něho s otočením přímo k němu. Pozoroval mě káravě.
,,Co od mne chceš?"
To už mi dalo trochu nutkání k mé skvělé a profesionální hře, dotkla jsem se jeho opěradla židle a nahnula jsem se k němu lehce.
,,Co každá holka po tobě chce." úsměv k tomu dodal, to co měl.
Nečekaně se ke mě sklonil až obličejem byl u mě, to mi trochu nahnalo strach z mé porážky. Uměl to fakt fikaně na holky, to ano, ale hlavně se nevzdát, musím ho políbit, musí se mu to líbit a pak musím odejít, o to mi vlastně celou dobu jde.
,,A to je co?" zašeptal i přes ten hluk zřetelně, ruce nechával na své židli, jen obličejem, nosem mi polechtal po tváři a vdechl mi do tváře svou horký dech, ani i přitom mu nesmrdělo z pusy cigaretový kouř, či alkohol. On nepil, měl vždy colu u sebe. Obdivuhodné.
,,Tanec." hned jsem zareagovala a stočila obličej níž, aby se naše rty málem sešli. V tom se zarazil a odtáhl se, frkl si.
,,Nerad tancuju." odvrátil od mne pohled do země, klasika. Ano, čekala jsem jeho odpověď a také jsem měla v kapse eso.
,,A co bys rád dělal se mnou?" nedalo mi to říct mu do ucha a udělat stejné do on, nosem pohladit přes tvář k jeho rtům. Prudce se ke mě obrátil ty jeho pronikavý oči a vzal mi za tvář, políbil mi. Ano, ano, ano, radovala jsem se z toho. Ucítila jsem jeho jemné rty na mých, byl to dlouhý, ačkoliv vášnivý polibek.
,,Tohle." prskl zase jedovatě.
,,To se mi líbí." palcem jsem přejela jeho spodní ret. Výborně se to rozvíjí, uklidňovala jsem se v duchu. Čím víc jsme se přibližovali k sobě ,tím víc jsem cítila kolem nás zvláštní atmosféru.
,, Opravdu? " nepřesvědčivě.
,, Ano." vrátila jsem mu podobný polibek, plný touhy a nezkrotné vášně, jemně skousla jeho spodní ret, zatáhla a pak ho pustila, zvedla se ze židle.
,, Kdybys sis to rozmyslel, budu támhle sedět." usmála jsem se a sebrala se, svou chůzi jsem ani nezměnila, tak jak jsem k němu přišla, jsem odešla ke svému stolu. Ani jsem nestačila posadit na židli, ucítila jsem ruku na svém boku, otočku a parket, stál u mě a začal se mnou tancovat. Přidala jsem se do rytmu hudby.
Mám ho v kapse, zase ten můj ďábelsky hravý úsměv na rtech zahrál a natiskla jsem k němu, ale moje oči se už dívali po dalším chudákovi.