Utrpení loveckého psa

Anotace: Někteří lidé si někdy nepromyslí koupi psa a pak se diví.

Pramálo slunečních paprsků dopadalo za mříže psího kotce. Vězeň ležel s hlavou prostrčenou mříží a smutný psí zrak upíral na vrata psího útulku. Jeho bíglí duše strádala. Ach, co by tak dal za laskavé slůvko, za dotek lidské dlaně. Vždyť kdyby to věděl, nikdy by to neudělal. Kdyby tak věděl, že lidé jsou různí. Že lidé od něj očekávají vždy něco jiného. Bylo by sice těžké potlačit instinkty, ale byl by to býval udělal. Jenže teď je ta doba nenávratně pryč.

V hlavě se mu promítaly vzpomínky:
Leží s matkou a sourozenci a saje teplé mlíčko... Leží přikrčen v neposečeném polním kvítí sledujíc zajíce. Pak po něm skočí a je člověkem pochválen... Opouští rodný kotec spolu s cizími lidmi...

Další vzpomínka:
Zase leží přikrčen v trávě tentokrát sledujíc slepici a mocně se zakousne do hrdla kořisti. Do mordičky mu vystříkne teplá krev. Jaký je to ale slastný pocit! Ten však náhle střídá bolest. Dřevěná tyč držená člověkem dopadá na jeho hřbet. A znovu.

Opět jiná vzpomínka:
Zase leží přikrčen, zase mu visí z tlamy tělo bezvládného ptáka, zase koná tyč své prokleté dílo...

Z příjezdové cesty před jejich domem odjíždí auto. Veze ho kamsi pryč... Dveře se zavřou a mříže mu zastíní výhled na jeho smečku, jež opouští psí útulek bez něho...

Ano, na toto místo ho ti nevěrní tvorové odložili. Snad si pes pošetile myslel, že se ještě vrátí, snad vyhlížel zázrak.
A tu se ta vrata otevřela. Bígl pozvedl hlavu. Ve vrátkách stála mladá žena se dvěmi mláďaty. Ta vzrušeně pištěla cosi, čemuž pes nerozuměl. Z domku s krmením vyšel ošetřovatel. Pes ho znal. To on je pouštěl na dvorek, to on jim obstarával z toho domku krmení.
Muž návštěvníky přivítal a začal si s nimi povídat. Bígl věděl, co se bude dít. Rodinka se bude procházet mezi celami psů, na nějakého ukáže a pak si ho odvede pryč.
Mláďata však okamžitě zamířila k jeho kotci. Žena se na cosi zeptala ošetřovatele a on odpověděl:
,,Jo, tak toho tu máme už dva měsíce. Přivezli ho sem nějací lidi, že už neví, co s ním. Zakousnul jim totiž slepice, ale přitom to byla jejich chyba! Jestliže máte slepice, tak si přece nekoupíte loveckýho psa a ještě vod myslivce! No a vod té doby tady jenom tak leží, kouká na vrata a nic ho netěší. Ani bych se nedivil, kdyby pošel smutkem."
,,Ale my slepice ani jiná zvířata nemáme! My jenom hledáme rodinného pejska do rodinného domku, který by si s námi rád zaběhal nebo se vykoupal v jezeře."
,,Tak to je pes právě pro vás!"
,,Tak my si ho teda vezmeme!"