Nebezpečí uklouznutí

Anotace: Já nikdy nenapíšu nic veselého i když to jako smutné nebude nikomu znít.

Byl podvečer, slunce se pomalu sklánělo za koruny stromů a chladný zimní vítr začínal pomalu štípat do tváře.
Lidé byli doma s celou svou rodinou a užívali si Štědrého dne, který se pomalu chýlil ke konci. Nikoho by nenapadlo, že je někdo sám. Na Vánoce nemá být nikdo sám, ale netokrát tomu tak nebylo.
Po zasněženém chodníku se procházela nějaká dívka. Zdálky to vypadalo, že se klepe zimou, ale každý, kdo by kolem ní prošel, by si všiml, že se otřásá vzlyky. Možná jí byla i zima, ale v tu chvíli na tom stejně nesešlo.
Na Štědrý večer měla být se svým přítelem, kterého milovala nadevšechno na světě, když však dorazila k němu domů, čekalo ji nemilé překvapení.
Místo, aby u večeře při svíčkách seděla ona, narazila tam na úplně cizí holku...
Nevěděla, co si má myslet nebo co říct. Tak se otočila a utekla pryč. Po cestě se ptala sama sebe na milion otázek, ale asi si na ně nedokázala odpovědět.
Kam měla jít? Domů to bylo daleko. Horší Vánoce ji snad nemohly potkat.
Jak chodila městem a nepřítomně hleděla do země, nemohla si všimnout malé značky:
POZOR, NEBEZPEČÍ UKLOUZNUTÍ!
Takže spadla. Teď už to nebyl jen smutek, co její duši trápil, teď to byl i vztek, že zrovna ona musí takhle trpět. A právě díky vzteku se nemohla zvednout. Ruce jí klouzaly po namrzlém chodníku a nohy ji naké nějak něchtěly zvednout.
Náhle se nad ní někdo objevil. Ve chvíli, kdy si pohlédli do očí, se v jejich srdcích něco rozzářilo.
Pomohl jí vstát. V tu chvíli si už ani neuvědomovala, že před chvílí byla smutná. Přece jen to nebyly zas tak ztracené Vánoce...