Proč ses tak změnil? ... Můj ,,nejlepší´´ příteli?

Anotace: Myslela jsem, že nemůžu najít lepšího kamaráda, než byl Vojta. Ale on se změnil...

2.září 2005, nastupuji právě do prvního ročníku na Integrovanou střední školu technickou. Ze srdce mi spadl velký kámen, protože jsem mohla konečně, jednou pro vždy odejít ze základky. Když jsem se poprvé posadila ve své nové třídě, panovalo tam menší napětí a strach z nepoznaného. Rozhlédla jsem se po svých nových spolužácích, ale první, kdo mě zaujal, byl vysoký kluk s krátkými, hnědými vlasy, modrýma očima a pěkným úsměvem. Líbil se mi na první pohled. Nikdy by mě však nenapadlo, co všechno s ním, nebo spíš díky němu, prožiji. Bála jsem se, ale rozhodla jsem se hodit minulost za hlavu a oslovila ho. Jmenoval se Vojta a byl to velmi hodný a příjemný kluk. Zatím!
Čas plynul a z nás se stali nejlepší přátelé, alespoň já jsem ho tak brala a on mi také říkal, že mi důvěřuje a má ke mně nejblíže. Jak krásně se to poslouchalo. Ještě nikdy jsem nikomu nevěřila tak, jako jemu. Věděl o mně úplně všechno. A já o něm taky, myslela jsem si to. Celých osm měsíců jsme si psali maily, vedli spolu dlouhé rozhovory, telefonovali si, svěřovali se navzájem se svými starostmi a zdálo se být všechno perfektní. Ale najednou, z ničeho nic se Vojta začal měnit. Už ho nezajímalo, co mu říkám, skoro vůbec se se mnou nebavil a byl čím dál víc odměřenější. Když jsem se ho zeptala, co se mu stalo, odbyl mě slovy: ,,Nic!´´
Tak se měnil den ode dne víc a víc, až jednou jsem to už nevydržela a řekla mu, že si s ním chci vážně promluvit. Podíval se na mě tím svým pronikavým pohledem, chvíli mne zkoumal, jako by chtěl odhalit nějakou faleš a pak souhlasil.
Sedli jsme si vedle sebe a já se ho zeptala, co se mu stalo, proč se tak změnil a že nechci žádné výmluvy, ale pravdu. Tentokrát se na mě už nepodíval a jen řekl: ,,To sis myslela, že zůstanu pořád stejný?´´ Úplně mě zarazila ta lhostejnoust v jeho hlase a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Zeptala jsem se ho na důvod jeho změny, ale to už nevydržel a vmetl mi do tváře, že je to vlastně kvůli mně. Cítila jsem, jak se mi po tvářích začínají kutálet slzy. A Vojta? Ten se na mě znova upřeně podíval a odešel.
Až tehdy jsme si uvědomila, že jsme ztratila nejlepšího kamaráda. Ještě teď jsem z toho na dně a mám co dělat, abych si kvůli němu neublížila. Pořád dokola se sama sebe ptám: ,,Proč ses tak změnil?... Můj nelepší příteli???´´