Námět na SITCOM : "44"

Anotace: Ahoj lidi, mám v hlavě námět na takový ztřeštěný rodinný SITCOM, prosím buďte krtitičtí, ať mám v hlavě jasno, jestli to dál rozpracovávat. Díky

Náš příběh se začíná už v nebeské čekárně, (frontě) kde (animované) duše trpělivě, ale i jinak čekají na příděl svých budoucích maminek a otců, zkrátka vychovatelů, diktátorů nebo i slušně řečeno, průvodců života. Vždy, když se na světě stane zázrak a spermie se dostane do vajíčka, v té naší nebeské čekárně zazvoní zvon, až se celé nebe otřese v základech. Pak stačí být bystrá a rychlá duše, být zrovna na řadě a honem šupky dolů na svět, žít si svůj život. Ta naše dušička byla dravá, koukala se z té výšky na ty dva pod peřinou skrze tlusté, zamlžené brýle (ten den bylo opravdu narváno) a čekala na znamení. Když se tak stalo, svojí robustní a tak nějak větší rozpoložitostí se dostala na první pozici, tudíž i za bránu nebe. Konečně se stal ten zázrak a ona konečně bude žít (a konečně se pořádně nají). Mlsně se olízla, otřela si o plující mlhu brýle, koukla se dolů na svět, kde se už zpod peřiny hrabala těžkopádná těla. Už je to tu zase, neeee, ja nechci, chci zpět, (zalekla se chuděra svého genového základu) a s dravostí sobě vlastní bušila ze všech duších sil, aby ji vzali zpátky. Z nebeského okna vykoukla stará duše a z lehounka foukla. Všichni ostatní očumovali okolo a výsměšně se pochechtávali, někteří se až řezali nad jejím neštěstím. Naši milou dušičku to odfouklo k nebeskému okraji a ona padala a padala, až dopadla na porodním sále do rukou krásného mladého porodníka (už zcela reálného, nikoliv animovaného).
Dali ji jméno Martinka. A tak, jak se umírajícímu promítá před očima jeho život, tak rychle ubíhal život naší Martině. Její první neohrabané krůčky na jejích tlustých nožkách, její samota uprostřed velkých dortů a palačinek, její první maškarní jako hamburger, první diety, první džíny s rozjetými švy apod. Tak rychle ji život utíkal, až se na chvíli zastavil v jejích třiceti letech.
Zrovinka si to šinula dlouhou šedivou chodbou, na jejímž konci svítilo jasné světlo a ozývala se lahodná hudba. Ona šedivá a unavená sama sebou a kily, které si v sobě nesla, šourala se chodbou domova důchodců navštívit své staré, hubené a stále rozjařené prarodiče. Usedla s nimi k malému kovovému stolku a poslouchala štěbetání babky o tom, že je na čase se vdát, aby tu jednou nezůstala sama. Po té, co snědla neustále nabízenou a nejméně dvakrát odmítnutou porci větrníků, věnečků a obložených chlebíčků, si vyslechla přednášku, že je nezdravé se přejídat, že s takovým apetitem jí nebude za chvíli stačit plat, ať si prý vezme příklad z ní a dědečka, který neustále na všechno babiččino reptání pokyvoval hlavou a na povel vydával zvuky, které měly značit smích. Po té, co se babka neustále nervózně dívala na hodinky, neboť chvátala na masáž zad, Martina v tichosti vstala, jemně políbila staroušky, ohnula se pro tašku. Do ticha velké haly se ozval tolik nenáviděný zvuk. Rupnutí švů. Ten zvuk byl nekonečný. Zpomaleně ji praskal jeden šev za druhým, i Rudolfův METRÁČEK by ji záviděl, co těch švů měla! (v záběru se škodolibě pochichtávají animované dušičky, které dosud nebyly přiděleny k pozemskému životu). Vstala a se zraky upřenými na svoji osobu kráčela líně dlouhou chodbou pryč od uštěpačných pohledů vychrtlých babek a neduživých dědků. Za zády slyšela posměšky a zadržovaný smích, pomluvy a vtipy na její víc než ženskou postavu. Po jejích boubelatých velikých tvářích ji stékaly slzy jako hrachy, když vtom se k ní dostal výsměšek, který ji naprosto fascinoval, uchvátil ji, srazil na kolena. Vzhlédla k nebesům a z jejích zarostlých malých očiček zářilo světlo a štěstí, až se celá šedivá chodba zbarvila do barev ohňostrojů a hvězd. Ještě jednou si v duchu zopakovala tu větu:
„Ať si radši šije svoji vlastní XXL značku!“
„To je ono! Svoji značku, módní trendy v normálních velikostech, pro normální lidi jako já, pro lidi nad 100 kg, zkrátka nic pro polovičky a nedochudčata.“
Spěchala s dobrou náladou domů. Celou cestu ji v hlavě zněla ta myšlenka, celou noc hlavou brousila polštář, potila se nadšením a plány, které měla z nenadání se svým tlustým životem. (Animovaná dušička vystoupala do nebeské fronty, aby nepřejícím mohla udělat před všemi zraky kiš, kiš nebo i jiný posunek a jako modelka se jím odpoklonkovala s vrtícím zadečkem na zem)
Hned druhý den začala realizovat své plány. Svolala sousedskou radu.
První v řadě na drby nemohla chybět Karkulína. Sexy blondýna, jejíž jedinou touhou a životním krédem bylo osedlat si šedesátiletého stále sexuálně nabitého staříka s tučně přesyceným kontem. Její červený vkus se sice zastavil na konci 80tých let, ale postavičku měla na svých 30 let k nakousnutí. Vynikala v šití modelů, které již před dvaceti lety vyšly módy. Hned usedla u Martinky ke stolu a nervózně si upravovala u stolního zrcátka pečlivě nakulmované lokny.
Druhým opozdilcem byl věčně nepochopitelný, teoriemi, komiksem a fantazií pohlcený soused Mára. Samotář, večný rádce nezadaných sousedek chodil pravidelně a rád na sousedské porady. Chutnalo mu jako celému podlaží najednou a naše nezadané dámy si ho opečovávaly díky jeho šikovným prstíkům. Ty uměly pomoci bolavým zádům, ale i vykouzlit super účes, namalovat božský obraz nebo opravit rozbitý nábytek. Byl to vysoký, udělaný, tmavovlasý, 27letý snílek, který si pro slovo nejde daleko. Zkrátka takový, který nadělá spoustu řečí, ale skutek utek. Samozřejmě jej tajně milují všechny ženy, paní, panny, dívky i děvčata základní školou povinná.
Pro chybějící dva si Martinka musela dojít. Byla to rozvedená obsousedka Vlasta a její syn Čeňár. Vlasta je jedinou vážnou osobou našeho příběhu. Je to silně éterická bytost, věčně meditující mezi byty a svými kamarády. Je to zpovědní vrba, agitátorka zdravé stravy a rozumu, cvičitelka jógy, invalidní důchodkyně, výborná kuchařka a matka „pézetka“ (zkráceně parchanta zasraného) - její syn Hynek alias Čeňář je normální 15tiletý puberťák žijící ve světě internetu, digitálních her a věčných rad své 45tileté matky. Je to samozřejmě nejlepší kamarád teoretika Máry, u kterého se v jeho garsonce dějí hrůzné teorie v praxi.
Tak tato sestava se v čele s naší hlavní hrdinkou Martinkou jednoho obyčejného šedého dne prostě u kulatého stolu rozhodne, že rozbijí svými kily a fantaziemi světová módní mola. Díky neuvěřitelné praktičnosti Martinky, poblázněné fantazii a kreslířskému talentu Máry, vyrovnanosti Vlasty, erotičnosti Karkulíny a věčně pichlavému humoru Čeňára se začnou na patře v bytě 44 - ČTYŘIAČTYŘICÍTKA, v domě s velkými dlouhými chodbami dít věci, při kterých zůstane chvilkami i rozum stát.
Celý příběh o tom, kterak ze svého handicapu udělat přednost, je protkán animovaným světem duší, které jsou plně pohlceny Martininým osudem a cestou ke slávě. Najdou se mezi nimi duše přející, duše závistivé. Vždy, když Martinka začne ztrácet naději nebo její radost bude sahat až ke hvězdám, rozletí se její obtloustlá duše do prostoru, buď pro radu nebo pro závistivý pohled.
Celým příběhem voní střeštěnost a mládí, z každého koutu kouká naděje, z každého rohu číhá vtip. Táhne se jím pevný provaz přátelství, pachuť snu, který se rozhodnou splnit řekněme poněkud nenormální sousedé. Jde o to, aby hrdinka i přes to, co dokáže i nedokáže, zůstala svá. Aby ta dušička, která půl života plakala nad svojí schránkou, zjistila, že podstatou je stále ta dušička, u které to vše začalo. Zda se jí podaří pochopit sama sebe a zda dobude světová mola, to nevím, vím jen, že jde o to moc chtít a jít rovnou cestou. Možná se malý úspěch dostaví, třeba si na minutku vychutná pocit celebrit. Jednoho dne se stejně probudí a pořád bude mít další a další sny, až se dostaví pocit blaha, který ukončí její trápení. Bude spokojená sama se sebou. Stane se majitelkou malého krámku pro XXL holky, vdá se za svého poblázněného, ale dobrem překypujícího souseda Máru. V nebeském ráji dětských duší se rozezní oznamující zvony a strhne se bitva o to, kdo bude tím vyvoleným a stane se „Pézetkem“ dvou fantastů, bláznů a možná i režisérů svého dalšího života.