Musím něco napsat, tak proč ne o dopingu

Anotace: Je půl čtvrté, spal bych, nemám kde. Klimbám, ruce divně bloudí po klávesnici. Asi to nejsem já, ale ten, co chodí na druhou směnu. Vždy se jen míjíme. Chtěl bych tu ještě chvíli pobýt, ale oči se klíží. Je tu on. To ne já

Pracuji a myšlenky přesto bloudí touto jinou cestou. Cestou střídavého úspěchu i nezájmu. Jsem zde, protože se mi tu líbí. A za to můžete právě Vy.
Zjišťuji, že už neumím psát tužkou na papír. Ani nevím, jestli v tom není nějaké kouzlo. Myslím, že určitě je. Copak něco vypovídají tyto řádky napsané mašinou typem písma, co si v zásobníku vyberu. Znáte někdo z Vás švabach a umíte ho použít? Nebo co na to grafologové?
Vezmu na mušku sport. Poslední dobou jsou nám předkládány dopingové aféry. Co je špatného na tom, že někdo bere něco pro povzbuzení v očekávání být nejlepší? Má snahu se předvést a ví, že hranici už nelze překročit leda, že by a on tak učiní. Vyhrává a je v euforii.
Přichází kontrola a její zjištění vyřazuje kontrolovaného z listiny. Sešup je téměř nezadržitelný. Udržet formu bez vzájemného poměřování není reálné.

Politici se zrodí v okamžiku, kdy začínají myslet na blaho nás, nás voličů. Jenomže kdo by odolal nabídkám, co je cestou potkávají. A zase někdo odhalí tento doping.

Manželství to je láska, uvědomění si jeden druhého, rodina a děti. Život ve dvou je lepší nežli jako vlk samotář. Proč se mi však líbí osoby druhého pohlaví. A proč se to proflákne.

Kariéra strmě stoupá s mírou naší snahy. Jenomže jednou nastane okamžik, že už není komu kam vlézt. A pak je tu zase sešup. Tento je úměrný našemu věku. Čím starší tím strmější.

Co jsem tím chtěl říct, ptáte se? Rád bych na tuto otázku odpověděl, jenomže nejsem Horníček.
Já jen přiznám, hledám pro sebe doping a ten přijde, jen když mu vyjdu vstříc svým konáním.

Doping podepře naše vědomí, co však na to svědomí?!

Je to smutná úvaha, já jsem rád vesel.

Co si dát panáka nebo radši dva?