Petrolejka

Petrolejka
Mám Tě rád, krásně svítíš a strašně smrdíš. Čoudíš si to do cylindru a pálíš knot spolu s petrolejem. Jak Ti umírá světlo, posunu knot, co nacucaný je, o něco výše, a zase konáš to, k čemu určena jsi. Vyvoláváš krásnou atmosféru, již mi všichni závidí. Pořídit si Tě nemohou, to prý pro hrozbu plamennou, i ten kouř, co malbu sazemi doplní. Já Tě mám a vše Ti promíjím. Mám Tě se zrcátkem, co umožní svítiti Ti před sebe, to i bez, co svitem zahrne vše okolo. Mám-li knihu ke čtení, stejně sdílím pohled na Tebe. Má milá Ti závidí, pak ji nápad osvítí. Vyhodí Tě do smetí a žárovkou nahradí. Stínohra se nekoná, tak skončila pouť plamenná.