Kdopak to mluví?

Anotace: Toto povídání, napůl povídka, napůl zpověď, vznikla, když mému synovi bylo čtrnáct měsíců. Teď jich má 37 a půl a k němu mezitím přibyla sestřička, jež o Vánocích oslaví roček. Toto jsem napsala jen pro ně v upomínku.

Můj lump má už čtrnáct měsíců, ale moc ráda vzpomínám na časy, kdy se ještě tlačil v bříšku. Bylo to mé nejšťastnější období, i když i teď je šťastné, ale je to holt už přeci jen jiné. Kolem mne jsou teď těhotné mé kamarádky. Pěkně jedna za druhou a já ty jejich šťastné chvilky prožívám s nimi. Říkám jim, ať si je užijí plnými doušky, protože už je nikdy víc nemusí zažít a podruhé už je to přeci jen jiné, víc uspěchané. A tak všem, kdo čekají nový přírůstek do rodiny, držím palce a užívejte si toho plně.

"Hmm..., kde mám vyplnit žádost o stravu?"
"Haló, je tady někdo_ Haló, já mám hlad! Haló, haló já bych si něco dal?! K sakru, copak mne nikdo neslyší!"
"Há, tady je nějaká šňůra, to určitě bude zvonek. Tak dobrá, já za něj zatahám...."
"Au, au, no to jsem si dal. Tak tohle jsem tedy nechtěl. Uééé, mě všechno bolí, mně je zle, nikdo mě nemá rád... já bych do toho kop!"