Samota?

Anotace: Kdo ví, jak skončí, třeba zrovna takhle :)

Seděl na lavičce a drobil chleba ptákům. Byla jich tady hejna. Vrabčáci se prali o drobečky a přitom bedlivě sledovali toho člověka, byl to stařec, jeho chvějící se ruce sahaly do kapes, aby vytáhly další krajíček ztvrdlého chleba. Vrásčitá tvář poznamenaná spoustou let se usmívala a oči sledovaly tu havěť u jeho nohou.
"No tak, kluci, neperte se, je dost pro všechny," broukal tichým hlubokým hlasem a jakoby ti drobečkové rozuměli, poslouchali ta tichá slova.

"Dej to sem! Dělej! Nebo hrej a nedělej ofuky!"
Stařec pohlédl na partu kluků hrajících v parku fotbal.
Myšlenky se vydaly zpátky životem.

"Píííš... podej.... gool!!" Několik chlapců hrálo kopanou s
odrbaným hadrákem na plácku za fabrikou. "Jakej gol, Jožin byl v ofsaidu!" "Co tady kalíš, jakej ofsaid!"
křičel Franta, byl větší než ostatní a jeho kalhoty mu
byly podezřele krátké.
Stařec sebou trhnul, před ním stál hošík snad sedm, osm
let. "Pane, dáte mi ten míč?" Jeho pihovatá tvářička byla napjatá. Teprve teď si člověk všiml balonu mezi nohama.
Stařec sebral míč a podal ho chlapci.
"Jakpak se jmenuješ?".... "Co je ti do toho!" vyštěkl
klučina a pelášil pryč.
Pán pokýval hlavou a těžce se zvedl. Dneska už ptáci nepřiletí, bojí se. "Tak zítra."
Pomalým šouravým krokem se vydal k domovu. "Je chladno,
zatopím a uvařím si čaj, no jo horkej čaj a housku sis dneska koupil, tak tu si dám," mluvil sám k sobě řečí osamělého člověka. Kolem něj prošla mladá žena, tak třicet
let, ušklíbla se, kdoví proč, možná taky jednou bude sama jako on.. je sám uprostřed mraveniště lidí.. tak hrozně sám.
Dorazil domů. "Dneska žádná pošta," hlásila schránka, jako už spoustu let. "No bodejť, kdo by taky psal."
"Čaj a housku!" V kuchyni zasyčela automatická přípravna a během chvilky přijel podnos s horkým jahodovým čajem a čerstvou houskou.
Stařec zasedl ke kompíku, čaj položil vpravo od klávesnice a pomalu ukusoval housku. "Tak jo, chlapče, jdem
na to," a zmáčkl start na prastarém Pentiu čtyřce s ještě staršíma X pečkama. Historickej kousek, ale šlape pořád.
Monitor zablikal... má čas, než všechno naběhne, a tak si si zapálí cigárko. "Prej přežitek starý doby, ale co ti mladí ví, co je to pořádný cígo," uchechtl se.
Počítač tiše hučel, byl v perfektním stavu, stařec se dobře stará, aby šlapal, je to kus jeho života, co na tom, že je děsně pomalej a kejs oprejskanej a zažloutlej.
Spustil internet a najel na chat. "Tak tady si, no jo jako vždycky," mumlal si pro sebe a kliknul na room 70 a více.
Je to už přes čtyřicet let, co poprvé zasedl tak jako dnes. Prsty se rozeběhly po klávese, třas v rukou přestal.
Stařecké oči se vpíjejí do řádků v místnosti, "jo jo jsou tu všichni." Úsměv přelétl jeho tvář.... Tady je doma, tady nebude nikdy sám.

mobo :)