Filozof Tomáš a prvomájový průvod.

Anotace: volně podle skutečných událostí, vzpomínky na školní léta IV.

Filozof Tomáš a májový průvod.

Ke každoročním novodobým rituálům městečka patřil mimo jiné i okázalý májový průvod organizovaný MNV.

Počátkem šedesátých let tato událost pro nás děti představovala především volný den bez vyučování a po povinné účasti spoustu zábavy, neboť se do městečka sjely všemožné atrakce, houpačky, kolotoč a střelnice, spolek Baráčníků pořádal na hřišti se pro děti různé soutěže o ceny a konala se tradiční výstava Svazu chovatelů drobného zvířectva.
V předvečer tohoto v té době významného svátku procházela městem komise MNV a kontrolovala výzdobu oken v domech na hlavní ulici.
Výzdoba oken sice nebyla povinná, stejně jako účast na průvodě, ale vzhledem k politické situaci v zemi se nikdo neodvážil nevyzdobit okno vlaječkami nebo alespoň kytičkami přilepenými na skle a neúčast na průvodě se považovala za projev protistátního smýšlení. Nešlo tedy o to účastnit se, ale být viděn při účasti. Ale o tom jsme jako děti neměli ani potuchy.

Průvod se řadil v horní části městečka a potom procházel hlavní ulicí na náměstí, kde se konaly slavností projevy, někdy dokonce i slavnostní přísaha vojáků místní posádky.
V čele průvodu kráčeli obvykle vlajkonoši s československou a sovětskou státní vlajkou následovaní místními hodnostáři s ohromným transparentem s duchaplným nápisem „Míru zdar“ nebo „Prací bojujeme za světový mír“, potom dechová kapela hrající do kroku následována jásajícím národem.
Baráčníci v krojích nesoucí májky s dlouhými pestrobarevnými pentlemi, hasiči ve svátečních uniformách vlekoucí stříkačku, školní mládež v pionýrském nebo svazáckém úboru s mávátky v rukou, učitelský zbor ve slavnostních oděvech, alegorické vozy z místního cukrovaru a JZD s transparenty o plnění pětiletky, překročení plánu, uzavřených závazcích a zahnívajícím kapitalismu, prostý lid a na konci průvodu vojáci místní posádky připravení na slavnostní přísahu.
Celé to připomínalo ohromnou lidovou veselici, všichni se tvářili slavnostně a pochodovali mávaje mávátky za skandování nejrůznějších předříkaných hesel – „Republice více práce, to je naše agitace“ nebo „Ten kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku“ na náměstí, kde se pronášely slavnostní projevy o světovém míru a boji proti imperialistům, konala slavnostní přísaha a nakonec se hrály státní hymny.

Ale duch doby se neustále mění, a tak po opadnutí povinného nadšení začala v druhé polovině šedesátých let účast na průvodu klesat, výzdoba oken upadat a celá akce ztrácela svůj původní zdánlivě spontánní charakter.
Marně se místní pohlaváři snažili zdůrazňovat jakési revoluční tradice místních obyvatel a mezinárodní význam tohoto počínání, kterého se podle jejich slov obávají imperialisti na celém světě, když vidí jednotu lidu a jeho odhodlání k boji za mír.

Asi v polovině roku 1967 se v restauraci „U Macháčka“ objevil nový číšník. Jmenoval se Tomáš, bylo mu asi 25 let, pocházel z Prahy a práci číšníka přijal z donucení, neboť byl za účast na studentském Majálesu vyloučen ze studia na Filozofické fakultě. Svůj osud nesl důstojně a na nic si nestěžoval, i když byl, jak jsme se později dozvěděli, neustále pod dohledem tajné policie.
Byl velmi zdvořilý, mluvil několika cizími řečmi a zakrátko byl všemi místními opilci respektován, neboť jim dával na dluh, nejednal s nimi sprostě a nešidil.
Nám dětem prodával pod pultem cigarety a nežaloval.
Tomáš bydlel v malém služebním bytečku za restaurací s okny na hlavní ulici.
Do bytečku si přivezl několik beden plných knih, které nás velmi zaujaly, když jsme mu je pomáhali stěhovat a rovnat do regálů, které si sám vyrobil. Byla to samá filozofická díla, o jejichž autorech jsme neměli ani tušení, potom nějaké učebnice sociologie a politologie, jejichž obsah se nám zdál záhadný, neboť jsme o podobných vědách nikdy neslyšeli, a nakonec se objevilo několik knih od Masaryka a Beneše.
Tomáš nám za pomoc dal cigarety a prohlásil, že se jedná o zakázanou literaturu, což nás zaujalo. Když budeme mít zájem, můžeme si některé knížky přečíst, ale musíme mu je vrátit
a držet hubu.

Doba a politická situace se rychle měnila, a tak se na jaře 1968 za okny Tomášovy rezidence znenadání objevila podobizna prezidenta Masaryka osvětlená dvěma svíčkami.
Vzápětí ho navštívil předseda MNV Kalina a požadoval, aby Tomáš upustil od provokací a obraz odstranil. Bez úspěchu. Navíc si vysloužil posměch místních opilců, kteří pod vlivem okolností a alkoholu otevřeně nadávali na komunisty.

Za této atmosféry se konal i tradiční májový průvod. Totam bylo nadšení a jásající davy s transparenty a mávátky, žádné skandování a alegorické vozy. Na hlavní ulici bylo vyzdobeno jen několik oken, patřících většinou místním funkcionářům KSČ.
Průvodu se účastnil jen kdo chtěl nebo musel, především političtí pohlaváři, Baráčníci, hasiči a místní zbabělci. Vojenská posádka nečekaně účast odmítla. Školní mládež se účastnit mohla, ale nemusela.
Průvod se tradičně seřadil a přeci jenom vyrazil po hlavní třídě. V čele kráčeli místní pohlaváři s vlajkami, za nimi kapela, hasiči, Baráčníci a několik desítek místních zbabělců.
Za zvuku kapely se průvod pomalu a bez velkého nadšení blížil k náměstí.

Zpoza velké prastaré lípy, stojící na začátku náměstí, se najednou vynořil číšník Tomáš.
Měl na sobě navlečený ohromný bílý transparent s nápisem na obou stranách „ODMÍTÁM BÝT POKUSNÝM KRÁLÍKEM V KOMUNISTICKÉM HOKUSU – POKUSU“ a vydal se pomalým krokem proti průvodu. Kapela přestala překvapením hrát a průvod se zastavil.
Kolem Tomáše se vytvořil kruh a lidé nevěřícně četli stále znovu a znovu onen nápis.
Vypuklo zděšení a několik desítek zbabělců pro jistotu opustilo řady průvodu, předstírajíc že nic neviděli. Nikdo se neodvážil k Tomášovi ani přiblížit ani jinak zasáhnout.
Situaci zachránil kapelník, který dal povel a kapela spustila.
Zbytky průvodu se zformovaly a průvod nyní s Tomášem v čele dokončil svou pouť na náměstí.
Slavnostní projevy se nekonaly. Účastníci průvodu se rozpačitě a neslyšně vytratili.

Nevídaná událost se stala předmětem hovorů v celém městečku. Lidé vzrušeně diskutovali a čekali, co se bude dít. Nic se však nedělo. Někteří nechápali obsah nápisu.
Komunizmus tu přece byl dávno před příchodem lidstva a teď Hokus – pokus? Jak to?
Co to má znamenat?!

Koncem roku 1968 došel do restaurace „U Macháčků“ dopis. Byl od Tomáše a z Kanady.
Že se má dobře a všechny pozdravuje. Bylo v něm i několik fotografií.
Jedna z nich byla z onoho průvodu.