POSLANECKÁ IMUNITA

POSLANECKÁ IMUNITA

Anotace: Nekonečný problém, když se chce, všechno jde, hlavně, aby to nešlo!

Byl jakýsi státní svátek, jehož oslav jsem se zúčastnil. Když už jsem té lidové veselice měl "plné zuby", odešel jsem se zregenerovat do nedalekého shluku stromů a keřů, původně asi okrasného a pracně udržovaného parku.
Byla to vzácná náhoda, když na kraji tohoto podivného parčíku zbyla přece jen alespoň jediná lavička a na ní dokonce seděla dosti sebevědomě vyhlížející dívenka v modré svazácké košili. Požádal jsem o dovolení přisednout. Skutečně jsem chtěl jen posedět a uvolnit tancem znavené svalstvo. Ale seďte a nemluvte, zvláště když máte pocit, že jste o to přímo žádáni.
Rozhovor se tedy pozvolna rozvinul a pohled spolusedící se mi zdál stále vyzývavější, takže nakonec, spíš abych se zachoval, jak se ode mne očekává a současně udělal i dobrý skutek, dívenku jsem uchopil kolem ramen s tím, že pak možná se pokusím ji i políbit. Ale v tom okamžiku jsem se asi zachoval podle jejího, pravděpodobně již mnohokrát vyzkoušeného scénáře. Energicky se odtáhla a k mému úžasu prohlásila: "Pozor, opatrně, já jsem chráněná zákonem!"
"Vám ještě není patnáct?", zeptal jsem se s trochou ironie v hlase,i když jsem její stáří odhadoval skoro na dvojnásobek.
"Je, ale já jsem chráněná jinak. Jsem poslankyní Národního shromáždění!"
Uvěřil jsem až když mi předložila příslušný rudý průkaz a užasl jsem podruhé, a nevěděl, jak dál se zachovat. Po malé přestávce v konverzaci,kdy jsem si uvědomil, že pravděpodobně jsem se stal další obětí tohoto způsobu seznamování se svou ojedinělou politickou funkcí. Přesto jsem nechtěl zanechat, pro každého z nás dvou jiné, započaté hry. Něco jsem blábolil o náhodě a současně i o štěstí potkat se se skutečnou poslankyní a přitom jsem ji něžně, ale opatrně uchopil. Když už se nebránila i políbil. Ale proč!?
Nebyla to žena mých představ. Její obličej vypovídal, že mu cosi chybí do průměrné líbeznosti běžných žen, i když vyloženě nehezká nebyla. Můj zájem nezvýšila ani jako poslankyně, a tak nebyl důvod k dalšímu sbližování. Už jsem ji jen dlouze držel ruku za ruce, hleděl jí zblízka do očí a s předstíraným do-jetím jsem nakonec prohlásil: "Má maminka asi bude slzet, až jí budu vyprávět, že já, její syn, jsem líbal poslankyni Národního shromáždění", i když v tom okamžiku jsem si nebyl jist, zdá má matka o existenci nějakého shromáždění něco opravdu ví. I ona byla dojata. Hned jsem toho využil, omluvil se a rozloučil.
Cílů bylo dosaženo. Ona se přesvědčila o vážnosti svého politického postavení mezi občany a já, že ten trapas mám za sebou. Pro mne byl přínos v tom, že jsem ještě více pronikl do významu zneužívaného slova imunita a přitom jsem zůstal odolný vůči nedotknutelnosti.
Tento děj už odvál čas, ale v poslanecké imunitě za tu dlouhou dobu se toho mnoho nezměnilo.
Autor RU 82, 26.03.2012
Přečteno 345x
Tipy 2
Poslední tipující: poeta
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí