Já tomu říkám cesta za lepším životem

Anotace: Krátka, poměrně smutná povídka inspirována skutečnou událostí.

Zbalil jsem se, loučím se se svým malým bytem a odcházím. Nemám ani moc věcí, s rezervou je všechny naskládám do nevelké cestovní tašky. Pocit u srdce, který už mám několik týdnů, víc a víc prohlubuje a svírá celé mé tělo. Snažím se to nějak překonat, nepoddávat se tomu a přestat se tím užírat, ale není to vůbec jednoduché. Otvírám dveře, naposledy se ohlížím a zase dveře zavírám. Z druhé strany. Zavolám si výtah. Když přijíždí, nastupuji do něj a mačkám číslo mínus jedna. Jedu totiž ještě do sklepa, vyzvednout si pár věcí. Jedu poměrně dlouho, panelák patří k největším ve městě. Když zrovna nic nedělám, je to příšerné. I cesta výtahem je pro mě nesnesitelná. Znovu nad tím vším přemýšlím. Dobře, všichni mě opustili, tak já učiním stejně. Odjíždím z města. Tady to všechno začalo a já chci od toho pryč. Vlak mi jede za půl hodiny. Tak, na nádraží jsem za patnáct minut, po cestě si koupím něco k jídlu. Vcházím do večerky, kde si prohlížím zboží. Určitě se bude hodit něco k pití. Spatřím láhve s alkoholem a není jich tu málo. Najednou mi hlavou proletí myšlenka utopit starosti třeba v rumu. Ne, blbost. To už jsem přece zkoušel a nikdy to nepomůže. Někdy vystřízlivět musím vždycky. Natahuji pro to ruku po minerálce. Po té aspoň nebolí hlava. Když už mám vše vybráno, jdu k pokladně a ze zadní kapsy u kalhot vytahuji docela plnou peněženku. Peněz mám teď dost, jelikož jsem si s sebou vzal veškeré úspory. Po cestě na nádraží si to, snad už po tisícáté. znovu probírám. Můj život a aktuální stav. Je mi 20, peněz mám dost a stejně jsem sám. S rodiči jsem rozhádaný a vlastní bratr mi přebral holku. Po každé, když to vzpomenu, se zase ten šílený pocit prohlubuje. Tak jsem tu, vlak by měl jet za dvě minuty. Čekám, čekám. Ah! Je tu, těším se jak malé děcko a zároveň mě to užírá. Posadím se a vlak se po chvíli rozjíždí. Achjo, v hlavě se mi to znovu promítá. Bráním se, ale nemůžu to ovlivnit. Co je to? Trest za cosi? Ještěže už odjíždím, můj plánovaný odjezd je konečně tu! Když si tohle řeknu, uklidní mne to. Možná je to radost, úspěch, úleva, odpočinek. Můžete to nazvat jak chcete. Já tomu říkám cesta za lepším životem...