NEOPAKOVATELNÝ ZÁŽITEK

Příběh, který se udál již v roce 1965 a je stále k posluchu, protože svým způsobem je výjimečný původem, napětím děje a v tomto slzavém údolí často i rozveselí.
Toho dne jsem měl odpolední směnu a tak jsem bezstarostně při poslechu rozhlasového vysílání v pohodlí trávil dopoledne. Tenkrát jsem vlastnil špičkový přijímač zn. Stradivari se čtyřmi reproduktory, což v té době představovalo "plastický zvuk", jakéhosi předchůdce budoucího sterea.
Při jednom hlášení jsem zbystřil pozornost. Hlasatelka totiž sdělova-
vala, že československý rozhlas pro své věrné posluchače připravil nečekané překvapení. Bude spočívat v tom, že jedna skladba by měla vyznít stereofonně. K tomu je však potřeba připravit dva hrnce o obsahu cca 2-3 a 4-5 litrů. Co s nimi, vyplyne z dalšího hlášení.
Hrnce jsem podle návodu umístil na rádio, otvory ke zdi a každý na jinou stranu od středu přijímače v úhlu 45 stupňů a postavil se v doporučené vzdálenosti od přijímače. Po krátké přestávce skutečně zazněla svižná jihoamerická samba. Žádnou změnu v reprodukci a hlavně v barvitosti tónů jsem nezpozoroval, i když jsem několikrát hrnci posunul. Stále nic a proto jsem netrpělivě čekal na závěrečné zhodnocení tohoto pokusu.
Ten byl velmi stručný a nečekaně překvapivý. "Všem posluchačům se co nejsrdečněji omlouváme a připomínáme, že dnes je l. dubna - apríl!"
Jen jsem protáhl obličej, patřičně rozladěný popadl hrnce a odnesl je zpět do kuchyně. Oknem jsem ale zahlédl, že v protějším paneláku i jiní obyvatelé poletují v kuchyních s hrnci, což mne teprve pobavilo a rozesmálo. Ale především jsem byl potěšen, že jsem nenalétl sám.
Současně to byl, snad stále dodnes je, varujícím poznatek, jakou bezmeznou důvěru ke sdělovacím prostředkům chováme a kolikrát jsme na to, zvláště potom, doplatili.