Chci být jako Madonna

Anotace: Pravdivý příběh z roku 1990.

Ve druhé třídě se psalo v češtině nějaké slohové cvičení na téma "Čím byste chtěli být, až budete velcí".
Plná nadšení jsem se chopila pera a svým kostrbatým písmem, jež mi zůstalo doposud, jsem napsala na list papíru jednu jedinou větu.
"Tak odevzdáváme.", zavelila paní učitelka po chvíli a všichni odložili pera na kraj lavice. Pamatuji si, že mé bylo červené. Pochopitelně nejkrásnější.
Paní učitelka si urovnala odevzdané papíry a začala předčítat.
"Chtěla bych být paní učitelkou. No výborně Kačenko." , pronesla po prvním přečteném příspěvku a vzala do ruky další.
"Až budu velký, chtěl bych být automechanikem."
"Ano prosím." ozval se ten pitoma sedící vedle mě a učitelka se na něj mile usmála.
Dloubla jsem do něj loktem a zakrotila hlavou.
Paní učitelka se však rozhodla přečíst úplně všechny příspěvky. Četla další a další a já se začala strašně nudit. Ve třídě nás bylo celkem 32 a bylo to pořád dokola "chtěl bych" nebo "chtěla bych".
"Až budu velká, budu jako Madonna."
Páni! Zvedla jsem hlavu a svá doširoka rozevřená očka namířila na ni. Celá třída se smála včetně Petra. Já se však na žádný úsměv nezmohla. Věděla jsem moc dobře co bude následovat.
"Podej mi svou žákovskou knížku.", řekla přísně paní učitelka.
Smutně jsem sklopila hlavu a vytáhla z podlavice žákajdu. Za doprovodu šuškání jsem ji donesla paní učitelce. Počkala jsem až dokončí své písemné sdělení mým rodičům a zase si ji za doprovodu šuškání odnesla zpět do lavice.

"Ty se nebojíš, že dostaneš výprask?", ptal se mne můj soused.
"Bojím."
"Tak proč jsi to psala?"
"Protože chci být jako Madonna."
"Hmmm, vaši tě stejně zabijou."

Ano, doma následoval výprask.