Létající kočka

Anotace: No je to fakt o kočce, o mojí praštěné kočce

Čučím si takhle po ránu na televizi, na písničkový pořad, který jsem si dala večer nahrát, protože kvůli počítači na ní nemám po večerech čas.
Udělala jsem si dobré kafíčko a rozjela nahrávku se Špinarovou, Wikrentem a dalšími oblíbenými zpěváky, když tu levým koutkem oka zahlédnu, jak se něco černého šmejklo přes parapet na balkóně.
Krve by se ve mě v tu chvíli nedořezal!!!! MIMINA!!!!!
Mimina je jedna z mých dvou koček. Je to divous divoký a domů si jí přivedla moje kokrkníračka Kitka z jedné z návštěv u mé kamarádky, která má plnou zahradu koček. Prostě si jí tam vybrala ze čtyř koťátek a nedala jinak, než že si jí musíme vzít domů.
Marcela má plnou zahradu koček. A aby toho nebylo málo, když se někdo ze sousedů potřebuje zbavit nechtěných koťátek, prostě je přehodí přes plot k Marcele a je po starosti.
No tak k té hrůzné události. Takže jsem zahlédla černou kouli (Mimina je černá) přelítnout přes parapet.
Bydlím ve třetím patře paneláku. Zoufale jsem vykřikla a strachy šílená, v pyjama a bačkorách, letěla po schodech pod balkony.
Kdepak čekat na výtah!
Pod balkony neležela - uffffffffff! Je žívááááá!!!!!
Lidi mi, věřte mi, byli úplně u prd..., když na mě vytřešně zírali, jak lítám v pyjama okolo baráku a volám:
"Mimino, čičí, čičí".
Jenže Mimina nikde!
Letěla jsem tedy domů, rychle se oblékla a vzala ven Kitunku doufajíce, že mi pomůže kočičku hledat.
Cha chá, kašlala na mě jako na placatej šutr! Čmuchala si v trávě "nové zprávy" a moje zoufalství jí bylo buřt.
Na moje prosby:
"Kitunko hledej Miminu, kde je kočička?" se na mě jenom znuděně podívala. Mrcha sobecká!
Obíhala jsem stále dokola pěti vchodový panelák a zoufale volala na kočičku.
Po půl hodině marného, zničujícího hledáni kolem paneláků, jsem se rozbrečela.
Letěla jsem ještě obhlédnout všechna zaparkovaná auta u domu i na parkovišti, lezla po kolenou, abych pod ně dobře viděla, ale nic.
Pršelo a já vypadala, jako když jsem právě vylezla z močálu, ale bylo mi to fuk.
Znova jdu za barák a asi po čtvrté jdu nahlédnou pod schody u vchodu. Volám plačky:
"Mimčo, čičí", když se náhle ozvalo slaboučké:
"Mňau."
Jupíííííííííííííííííííííííííííí!!!!!!!!!!!
Miminka se vyděšeně vyštrachala z úkrytu, kulhala na nožičku a slabounkým, vyděšeným hláskem mňoukala.
Opatrně, celá přešťastná, jsem jí vzala do náruče a honem s ní pospíchala domů.
Už ve výtahu se mi však vyškubla z náruče a jak se dveře rozjely, letěla šťastně k našim dvěřím.
Doma jsem jí prohmatala celé tělíčko a vypadalo to, že nic zlomeného nemá. Celý den prospala a až večer byla schopná sníst první sousto. Zažila jsem jedno z největších štěstí, která mě v životě potkala.