Jak naučit muže vařit

Anotace: Kamarádka nesnáší vaření. Vlastně nesnáší uklízení, mytí nádobí, žehlení. Nemá v oblibě žádnou z domácích prací, ale vaření jednoznačně vede.

Vaří jedině proto, aby si neobjednávala pizzu a těstoviny nejenom proto, že to leze do peněz. Hlavně by po pizza-stravě bylo raněno ego bývalé fotomodelky. Kdyby přibrala a nedostala se do poslední takzvané hubené velikosti 42, myslela by, že neprojde dveřmi! Jediné překonání odporu nastává při pozvání na návštěvu. Prý jsem jediná, kvůli komu dokáže jít na nákup a stoupnout si k plotně. Pečlivě si naplánuje, čím mě překvapí. Určí čas příchodu, abych se nemotala v její malinké kuchyni s omezeným prostorem na kuchyňské lince při přípravě večeře o dvou chodech. Totiž jídlu a zmrzlině nebo sušenkách jako zákusku. Kamarádka je značně nervózní, když se někdo plete do jejího vaření.
Vymýšlí vlastní recepty a úplně nejvíc vychytaným jídlem jsou její fazole z konzervy, které se mi doposud nepodařily v chuti dostihnout. Ale abych ji nehaněla používáním polotovarů, umí skvělé lečo, dušené plátky masa s rozličnými úpravami a přílohami. Miluju její maso na bazalce a mandlích nebo kari s oříšky. Protože je v kreativitě omezená vařičem s dvěma plotýnkami, plochou kuchyňské linky v délce třiceti centimetrů a dřezem, nemůžu chtít náročné speciality. Pravda, španělské ptáčky, které miluje, musím uvařit já. Ačkoliv na nich při zachování postupu neshledávám nic náročného, kamarádka naznala, že nechce zkazit a vyhazovat drahé maso.
Když jsme se před pár lety seznámily, šokovala mě historkou, jak přinutila svého bývalého přítele začít vařit. Ačkoliv dodnes tvrdí, že neuměla vařit, nevěřím jí to.
Tehdejšího čerstvého přítele pozvala na víkend. Nově rekonstruovaný byt nebyl ještě příliš vybavený. V pokoji spávala na matracích, kromě staré skříně chyběl další nábytek. V kuchyni dosluhovala stařičká kuchyňská linka s novým vařičem a rychlovarnou konvicí, vedle ní se vyjímala novotou vonící lednice.
Kamarádka mu po práci jela naproti na nádraží, nestihla nakoupit, a tak neměla v lednici nic víc než párky. Jakmile se vrátili, nabídla mu jako správná hostitelka večeři. Hbitě napustila vodu do varné konvice, vložila párky, zaklapla víčko a stiskla tlačítko. Jak mě upozornila, párky nesmí být mražené a dávají se do studené vody, aby se opravdu prohřály. Milý mladý muž tuto operaci neviděl na vlastní oči, protože se momentálně osvěžoval v koupelně. Jaké bylo jeho překvapení, když volala, že jsou párky hotové! V ručníku se došoural do kuchyně pro talíř zrovna ve chvíli, kdy kamarádka obratně manipulovala s párky na vidličce a tahala je z horké konvice. Byla zaneprázdněná, aby se nepopálila, že si nevšimla jeho nevěřícného výrazu a pokleslé čelisti. Když uzeninu naservírovala na talíře, vylila mastnou vodu do dřezu, lehce vypláchla konvici pod tekoucí vodou a napustila čerstvou. „Dáš si kafe?“ zeptala se oněmělého polonahého přítele. Zakroutil hlavou a jen poslušně odpochodoval s večeří k improvizované posteli.
Po večeři, kterou spolykal mlčky, se osmělil. „Proč jsi vařila ty párky v konvici, lásko?“
„Plotna pomalu hřeje, tak je vařím v konvici, je to rychlejší,“ žvýkala zbytek rohlíku.
„Co umíš vařit kromě párků?“ pokračoval opatrně.
„Nic!“ zazněla rezolutní odpověď.
„Jestli ti to nevadí, tak já bych zítra uvařil sám?“
Věta, kterou chtěla kamarádka slyšet, byla vyřčena. Věděla, že fígl s konvicí zafunguje na muže, který se chce ještě někdy najíst a nepřijít o ni.