2.) Setkání

Anotace: Když už si myslíte, že je všechno ztracené, přijde ona chvíle setkání a vyrazí vám dech!

Byla prázdninová sobota a já opět trčela v restauraci. Jediné, co mi dodávalo optimismus, byla představa, že je to můj poslední den v práci. Ten den jsem měla směnu s Tomem, sluníčko bylo pod mrakem - lidí chodilo málo, takže jsem se zas tolik nenadřela, vlastně to byla docela nuda.
"Tak co teda, půjdeš"?! Uvědomila jsem si, že na mě můj spolupracovník mluví a rychle se soustředila na jeho otázku. Zval mě na pivo hned po práci a abych řekla pravdu, kdybych mu to kdysi neslíbila, nešla bych. Zrovna dnes, kdy jsem na nic neměla náladu...
Hodiny ukazovaly 6 pryč a my zavírali restauraci. Dohoda byla, že se sejdeme před hotelem Lacio přesně v 8 hodin. Doma jsem si dala sprchu, umyla si vlasy a nalíčila se.
Večer byla pořádná zima, proto jsme nasadili rychlejší tempo a mašírovali si to do našeho oblíbeného baru Bludička. Kvůli prohibici jsem si nemohla dát pořádného panáka a tak jsem zvolila 12ku Radegast. Víte, jak to chodí, začnete pít ve dvou a dopíjíte v houfu lidí, které ten večer poznáte. Slovo dalo slovu, pivo ťuklo s pivem, ani jsem se nenadála a seděla v taxíku směr Luhačovická discotéka Elektra. Taxík nás vyplivl přesně před vchodem clubu. Nikdy jsem tu nebyla, ale nespočet piv se postaral o mou ostýchavost a nervozitu. Byly tatam!
Kluci mě chytli z každé strany za ruku a vedli mě po schodech nahoru. Všechno pro mě bylo nové a impulzivní! Prošli jsme vchodem a hledali box, kde bychom se usadili. Hudba byla všude okolo nás! Když jsme konečně po dlouhém pátrání našli boxík blízko u baru, zajásala jsem radostí a nadšeně se vrhla na židličku. Jen co jsem se usadila, mi někdo ťukl na rameno a povídal: "Ahoj, blondýnko, tak jak to jde v restauraci"? trhla jsem sebou a prudce se otočila. Byl to ON! Pan neznámý! Byl tak dokonalý a krásný, nejspíš jsem ho pobavila svým nechápavým výrazem, byla jsem značně zmatená a omámená. Díval se na mě a chtěl něco říct, jenže v té chvíli přišli kluci a vzali mě na parket. Mrzelo mě, že naše druhé setkání bylo tak krátké, ale po chvilce se mi to vykouřilo z hlavy, užívala jsem si pořádně našlápnutou diskotéku! Byli jsme na parketě sotva tři písničky, když jsem zahlídla pana neznámého, jak tančí kousek vedle nás.
Kolem něj se svíjela spousta holek, každá hltala jeho svaly a do rytmu pohybující se tělo. Tak moc mě štvalo, že já nemám odvahu se takto "předvádět". Na druhou stranu, opovrhovala jsem holkami, které se před ním začaly líbat a ošahávat jen proto, aby získaly jeho pozornost.
Řekla jsem si A DOST! Přišla jsem se bavit! Otočila jsem se zády k tomu "představení" a začala vnímat hudbu ve svém těle. Když jsme se rozjela v tančení naplno, uvědomila jsem si, že se pořád s někým třu o záda a že mám málo prostoru. Otočila jsem se a hádejte, kdo byl za mnou? Pan neznámý v celé své kráse. V podstatě jsme o sebe třeli zády, ale mně bylo jasné, že to není jen tak. Myslím, že on moc dobře ví, jak vypadá a taky je na něm vidět, že si věří. Za celou tu dobu jsem se na něj nepodívala a z našeho "otíracího tance" nic nebylo - přemístili jsme se na jinou část parketu.
Po asi 10. písničce jsem musela jít na vzduch popadnout dech. Opustila jsem kamarády a šla se ven projít. Usadila jsem se na lavičku kousek za Elektrou a dívala se na nebe. Ovšem když jsem zaslechla kroky mířící ke mně, ovládl mě strach a nejistota, ale hned v zápětí se mi ulevilo…. vlastně víc než jen ulevilo, byla jsem velmi překvapená! Přede mnou stál pan neznámý a žádal o jednu cigaretu. Nevěděl chlapec, že jsem zásadní nekuřák a že s touhle fintou u mě moc nepochodí. Toho ovšem nevyvedlo z míry a drze si přisedl.
Za 5 minut jsem musela změnit názor, ten kluk je nejenom krásný, ale i chytrý a galantní! Vykládali jsme si o všem možném a pak se zvedl a zavelel vstyk. Byla jsem vzrušená a zvědavá, co mi chce ukázat, vzal mě za ruku a vedl mě do centra Luhačovic. Zde byl noční provoz pekárny a nám oběma zakoupil fruko a salámovku - bulku s anglickou slaninou. Bylo to vynikající! Na lavičce ve dvě ráno jsme si udělali menší piknick a znova si vyprávěli o sobě a svých zájmech. Nemohla jsem uvěřit, že někdo takový ještě existuje.
S úderem třetí hodiny došli jeho kamarádi, že se odjíždí domů. Řekl, že za chvíli bude u auta a otočil se na mě. "Dáš mi své číslo", řekl mi, zatímco si vytahoval mobil. No to mě dopálilo, jen tak mi to oznámil! Zvolila jsem taktiku "nedostupná" a odpověděla, že mu číslo nedám a že mu neřeknu ani svůj Facebook. Zarazil se, s tímhle nepočítal. Byl z toho vykolejený, ale pořád se nevzdával a navrhl mi, že se sejdeme za dva dny před bazénem v 7 večer. Souhlasila jsem!
Když odcházel, podal mi ruku, políbil mě na tvář a pak utíkal k autu. Byla jsem jako opařená, po dlouhé době mě někdo skutečně zaujal. Ale víte, jak je to, děvkaři to s babama umí, proto bychom měly vždycky stát nohama na zemi.
P.S: Kdyby někoho z Vás napadlo zajít si v noci na salámovku, dobře si to rozmyslete, já kvulí ní celou neděli proseděla na záchodě!