noci, kdy se nespí

noci, kdy se nespí

Anotace: o sladký nevědomosti a slaně žlutejch ránech...

Tu noc nemohla spát. Ležela na samém okraji postele tak, jakoby ležel vedle ní. Protože dneska tu měl ležet. V přehrávači cédéčko, který by hrálo, kdyby tu byl. Protože on tu dneska měl bejt s ní. Bylo jí smutno. Jenomže co měla dělat, když jí bylo smutno? Nemohla dělat nic. Mohla jen křečovitě zavřít oči a snažit se usnout... Ale nedělala to, protože věděla, že čím víc se bude snažit usnout, tím menší to bude mít účinek. Koukala do tmy pokoje a objímala polštář, jakoby to byl on. Protože on tu dneska měl bejt s ní. Pustili by si film a nedokoukali by ho, tak jako vždycky. Usnuli by v objetí a ona by mu ráno přinesla snídani do postele a on by jí řekl, jak ji miluje. A ona by otevřela okno dokořán a on by se roztomile zavrtával zpátky pod peřinu a naříkal, že je mu zima.
Usnula. Pláč unavuje.

Tu noc nemohl spát. Ležel na samém okraji postele, zády k ní. Poslouchal její pravidelné oddechy a cédéčko, který nesnášel. Zavrtěla se a jakoby si nahlas povzdychla. Otočil se k ní a pohladil ji po vlasech.
Rozkoukávala se. "Jé, ono se mi to nezdálo!"
"Nezdálo," usmál se a naklonil se k ní, aby ji mohl políbit.
Přitulili se k sobě a vychutnávali si ten skoro zapomenutej pocit vzájemný blízkosti. A vychutnávali si ho naplno, ne jako dřív. Tentokrát oba věděli, že je to naposled.
Usnuli. Nejen pláč unavuje.

Probudila se do slaně žlutýho rána a zkontrolovala telefon. Nic. Než vytočila jeho číslo, zkusila si to říct nanečisto. Klepal se jí hlas a než ho dostala do normální až veselé polohy, musela to trénovat asi tři minuty.

Vzbudili se skoro nastejno. A všechno bylo pryč.
"Vibruje ti mikina," upozornila ho.
Natáhl se pro ni, vyndal z kapsy telefon a ani nemusel koukat na displej, aby zjistil, kdo volá.
"Co jí mam říct?"
Přetáhla si přes hlavu tričko, prohrábla vlasy a pokrčila rameny. "Že si teprve teď vstával... Ani nebudeš moc kecat."
"A když se zeptá, kde sem?"
"Tak řekni, že v posteli. Nebude se ptát, jestli ve svý, haha. Neboj."
Zasmál se a zvedl telefon.
"Ahoj."
"Čau! Vzbudila jsem tě?"
"Trošku."
"Promiň..."
"Prominuto."
"Přijedeš dneska, broučku?"
"To bych moh."
"Tak tě budu čekat, jo?"
"Tak mě čekej. Hladovýho."
"Dobře, budu tě čekat. Hladovýho. Tak zatim pa..."
"Pa."

Hned jí bylo o něco líp. Dneska si to vynahradí. Vysvětlí jí, proč včera nemohl přijet. Pustí si film a nedokoukají ho, tak jako vždycky... A takyže jo.

* * *

Tu noc nemohla spát. Ležela na samém okraji postele tak, jakoby ležel vedle ní. Tak jako včera. V přehrávači cédéčko, který nesnášel a který hrálo, když tu byl s ní... naposled. Bylo jí smutno. Jenomže co měla dělat, když jí bylo smutno? Nemohla dělat nic. Mohla jen křečovitě zavřít oči a snažit se usnout... Ale nedělala to, protože věděla, že čím víc se bude snažit usnout, tím menší to bude mít účinek. Koukala do tmy pokoje a objímala polštář tak, jako včera objímala jeho.
Usnula. Pláč unavuje.

Tu noc zase nemohl spát. Ležel na samém okraji postele, zády k ní. Poslouchal její pravidelné oddechy a cédéčko, který miloval. Zavrtěla se a jakoby si nahlas povzdychla. Otočil se k ní a pohladil ji po vlasech.
"Ahoj," řekla roztomile rozespale.
"Čau," usmál se a naklonil se k ní, aby ji mohl políbit. Přitulili se k sobě a vychutnávali si ten pocit vzájemný blízkosti. A vychutnávali si ho naplno. Ona kvůli včerejšku a on... kvůli včerejšku.
Usnuli. Nejen pláč unavuje.

Probudila se do slaně žlutýho rána a zkontrolovala telefon. Nic. Než vytočila jeho číslo, zkusila si to říct nanečisto. Klepal se jí hlas a než ho dostala do normální až veselé polohy, musela to trénovat asi tři minuty.

"Hmm?"
"Ahoj Honzíku..."
"Ahoj beruško..."
"Kde jsi?"
"V posteli," zasmál se a ona se zarazila.
"Ve svý?"
"Cože?"
"Ve svý?"
"No ve svý, v čí asi jiný?"
"Nevim. Přijedeš dneska?"
"Přijedu dneska. Ještě ti cinknu."
"Oukej. Tak zatim."
"Zatim," ukončil hovor, telefon odhodil a otočil se zpátky k ní.
"Dobré ráno."
"Dobré," protáhla se a promnula si oči. "To s tou postelí bylo dobrý. Vlastně si jí ani nemusel lhát..."
"No, dyť my si nelžem," zasmál se hořce a šel se osprchovat.
Autor bittersweet, 14.01.2007
Přečteno 570x
Tipy 2
Poslední tipující: už ne pernikova princezna
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Uznávám, že se jmény by to ztratilo ale co je odlišit velkými písmeny? Upřímně, asi si to budu muset přečíst znova abych věděla kdy je s kterou. Ale to je asi jen moje natvrdlost takhle po ránu : ) Ale jinak je to moc hezké, takové strašně reálné. Tvé povídky mě holt vždycky dostanou.

12.02.2007 10:28:00 | sad_girl

Se jmény by to strašně moc ztratilo. Moc dobré, moc hořké a moc upřímné. Halt, pravda je hořká a tohle pravdivé bylo :)

07.02.2007 12:08:00 | Cristinne

Nepřehlednost přidává kouzlo...=)

01.02.2007 18:42:00 | Gina Rocca

Sokolička: všechno ne... jen většina. smutnejúsměv :)

24.01.2007 18:16:00 | bittersweet

Zase něco smutného od tebe... Jen doufám, že všechno, o čem píšeš, není z vlastní zkušenosti. (Pokud je, divím se, že ses zatím nezbláznila.:o))
Líbí se mi to, asi proto, že je to strašně moc reálné... Tentokrát bych vytkla jen jedno - někdy je dost nepřehledné, s kým ten dotyčný zrovna je, jestli s ní nebo s ní. :o)) To víš, jména by se někdy šikla. ;o) Jinak ale fakjn. :o)

24.01.2007 09:11:00 | Sokolička

nevím...:) Ale vyzvídat se prej nemá..:) Hele tak dobrou noc:) Jo, mám tu pár oblíbených autorů:) abys věděla...a abys věděla patříš mezi ně...teda...jen abys věděla...:) škoda jen, že se tu nedá udělat mrkací smajlík...:)))dobrou:)

15.01.2007 01:09:00 | Favi

Ahoj:) Krásné...Vzbuzuje to ve mně všechny možné pocity...Ráno si to jistě přečtu znova...:)

Dlouho jsem tě tu neviděl...jsi ok? No drzá otázka...:) možná...tak si budu hodně moc přát aby ano...

PS: Ani nevíš jak dlouho jsem se na Tebe těšil...:) Dobrou:)

14.01.2007 23:33:00 | Favi

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí