Pro tu nejdokonalejší

Anotace: ...

Bylo neuvěřitelný, jak rychle se z nás staly nerozlučný kamarádky. Vždycky se mi líbilo, když si lidi mysleli, že jsme sestry. Sakra. Uvědomuješ si vůbec, jak mi chybíš? Jasně že ne. Tobě už je teď všechno jedno. Jsi pryč - napořád. Už nikdy tady pro mě nebudeš. Trrrm. Vzpomínáš, kolik času sme spolu strávili na KFC na kofeinu? Kolik zatraceně skvělej večerů sme zabily tím, že sme jedna druhou uváděly do depresí, protože... vlastně už ani nevím proč. Je zvláštní se na nás dívat zpětně. Bože, já bych nás tak nenáviděla, kdybych nás někde potkala. Bylo krásný potkávat společně lidi, kteří obdivovali naše kamarádství. Jasně, nic není dokonalý. Nikdy nás nic nedokázalo rozhádat tak jako kluci. Pamatuješ na těch pár (zatraceně hloupejch měsíců), kdy sme se ani nebyly schopný pozdravit. A proč? Kvůli klukovi. Nevím proč, ale vždycky sem tě chtěla jen pro sebe. A ty jsi na těch všech diskotékách poskakovala od jednoho kluka ke druhýmu a dostala vždycky toho, kterýho si chtěla. A já tam seděla. Sama. A posílala kluky do háje s větou, že se moje přítelkyně líbá s nějakým idiotem. Zvláštní. Třeba by nám to fakt klapalo. Blbost. Nevím proč mě to napadlo. Když jste se tenkrát rozešli, byla si to zase ty, kdo nás dal dohromady. Děkuju ti za to. Děkuju za ty další měsíce, který sme spolu mohly prožít. Za ty dokonalý, skvělý, úžasný měsíce. Tenkrát si mi slíbila, že už mě nikdy neopustíš, vzpomínáš? Nevím, jestli sis vůbec připustila, jak moc ráda tě mám. Kolik toho pro mě znamenáš. Vždycky mě štvalo, jak je život nespravedlivej. Proč se mám já tak skvěle a ty musíš trpět? Asi to zní přehnaně, ale rvalo mi srdce, když sem tě viděla na dně - a už je jedno z čeho. Když si mi brečela na rameni. Počkej, udělala si to vůbec někdy? Byla jsem tady pro tebe, když si mě nejvíc potřebovala? Jasně že ne. Kdyby jo, byla by jsi tu teď pořád se mnou. Nikdy bys mě neopustila. Tolik mě trápilo, když si o sobě mluvila špatně. V mích očích si byla vždycky dokonalá - doslova. Vždycky si stála při mě a udělala pro mě první poslední. Proč sem nemohla bejt stejná. I to stupidní tetování. Svíjela si se bolestí, kousala se do ruky a já si zatraceně přála, aby už ti neubližovali. Aby ti to bylo příjemný. Aby sis to užila, jako já. Ugh. Proč jsem taková cíťa? Víš že za pár měsíců by to bylo 5 let, co sme překročily naší hranici nenávisti? Někomu by se to možná nezdálo moc, co to je pět let. Takovejch vzpomínek. Kdybych o tom měla napsat knížku nevím, jestli by bylo vůbec někdy možný jí dopsat. Né že by neměla konec - protože - o ten ses zasloužila ty. Proč si mi to sakra udělala? Proč? Slíbila si mi to. Slíbila si mi, že tu pro mě budeš, napořád. Vzpomínám, jak si vždycky s úsměvem na rtech napsala slovíčko "forever", hloupě nahla hlavu a tučně pod něj napsal "never". Asi na tom něco bylo. Asi si měla pravdu. Nic není věčný. Ani život ne. Vlastně, hlavně život. Ale stejně si to se mnou nemusela vzdávat tak rychle. Bylo vtipný, jak i naše rodiče začali pochybovat o naší sexuální orientaci. Pořád mě rozesmívá ta představa toho, jak by reagovali, kdyby to byla pravda. Heh. Nedávno sem projížděla naší konverzaci. Přišla mi nekonečná. Víš kolikrát si mi napsala, že si přeješ, abych byla kluk? Jak by pak bylo všechno super. Jen si to představit. Nikdo by nás už nikdy nerozdělil. Tak jo, dobře. Proč teď brečím? ... A teď jsem za to chtěla napsat vytlemenýho smajlíka. Od koho sem se to asi naučila. Vždycky ses snažila, aby si všichni mysleli, že jsi v pohodě. Proč vlastně? Proč všechna ta přetvářka? Kašlat na lidi. Kašlat na lidi, co nám mohli být ukradení. A možná i byli. Přemýšlím, jestli sem tě aspoň já znala dostatečně na to, abych poznala, kdy je něco špatně...
Jen tak na obhájenou Ženuščí. Jestli si v tomhle "příběhu" příjdeš zabitá, tak se omlouvám a jsem ráda (zatraceně slabý slovo), že tomu tak není. Tyhle pocity už mám v hlavě od tý doby, co ses odstěhovala pryč, do ze začátku spokojenýho vztahu a já ti to nechtěla svýma myšlenkama kazit. Byla si prostě pryč, daleko odemě. Nejen to. Nebyla si to prostě ty. A já tu bez tebe neuměla fungovat. Bylo to pro mě, jako kdyby jsi byla nadobro pryč. Zvláštní že jsem věřila tomu, že vám to fakt vydrží. Chňu, jsem tak ráda, že tě mám zase zpátky. Že se spolu můžeme zase smát. A vlastně nejen to. I ty slabý chvíle jsou skvělý, protože se o ně spolu můžeme dělit. Ve dvou je všechno o tolik lehčí. Jen sem chtěla, abys věděla, jak moc tě mám rád. Kolik pro mě znamenáš. Napsala bych miluju tě, ale nebudu to kazit "touhle" láskou, protože pro mě bude naše kamarádství vžycky víc...