7 Dní a 7 Nocí

Anotace: Jednou...

Je ráno, asi osm hodin. Bereme si na sebe kostýmy. Do auta jsme sklidili jurty, celkem tři. Jedeme na louku za vesnicí Břasy. Celkem deset lidí se po louce rojí jako mravenci. Stavějí jurty, vykládají kožešiny, dřevo, soudky piva a měchy medoviny. Chopím se lopaty a jdu vytyčit prostor ohniště.

Pavel mi za chvilku přispěchal na pomoc.

„Kde máš kostým Pavle?“ Ptám se s pohledem upřeným na něj.

„Kde by? Vezmu si jej na sebe, až přijde čas.“

S úsměvem kopeme šestimetrový kruh, zhruba po kolena hluboký. Hlínu vršíme vždy do některé z jurt, aby vznikly vysoké plošiny. Na ně je v zápětí navrstveno seno a přes něj pohozena velká kožešina. V každé jurtě je připravené menší ohniště a vyskládané dřevo.

Čas se naklonil přes dvanáctou hodinu. Jurty stojí, pagoda z dřeva vyskládaná vprostřed kruhu. Téměř vše je připraveno. Jen. Jen, něco tu chybí.

Přijíždí další auto. No jasně tohle tu chybí. Maso. Řidič vystupuje z auta.

Mé otázky jej zavalí. V kolik máme rozdělat oheň. Jak dlouho bude trvat, než bude první maso upečené, atd….

                Vše je domluvené, lidi se začnou scházet za soumraku.

 

                První ohně se rozhořely. Slunce zapadá. Bubny a flétny hrají. Tančíme. Všichni příchozí mají dobové kostýmy. Většina z nich vypadají jako Keltové nebo barbaři. Převládají lněné tuniky s kožešinou. Já a několik dalších známých máme na sobě také tuniky, ale černé s bílým zdobením. Na ně je našité i peří a hnědé beraní kožešiny. Můj kostým je však o mnoho zdobnější. Zářivě bílé ornamenty svítí v mihotavé záři plamenů pagody. Dredy mám sepnuté koženou páskou s pery a tesáky. Na několika mám i kostěný korálek s runami. Náhrdelník s klektáky, kostmi a kousky kožešin, mi má do příštích dní přinést štěstí. Bradka už je také notně dlouhá.

                Přichází Pavel, bubny stupňují. Na sobě má, tedy podle toho co vidím, dlouhý plášť a na ramenou má dlouhá vraní pera. Kápi spuštěnou přes obličej tak, že mu jsou vidět pouze ústa. V jedné ruce hůl s jelení lebkou. Hůl je vlastně silná větev do tvaru Y, na které jsou pera a další rituální předměty. V druhé ruce má svoji oblíbenou dlouhou dýmku, z které si pokuřuje. Vypadá přesně tak, jak bych si představoval šamana nebo více ozdobeného druida.

                Zvedl svoji hůl nad hlavu, bubny i flétny ztichly. Všichni zvolna přestali tančit okolo ohně a zírají na něj.

                „Jaká slavnost bez druida by to byla? Hm?“ Na jeho tváři se objevil úsměv, když vyslovil svoji otázku. Vyrážím mu naproti a obejmu ho. Hudba znovu začne a všichni se dají do tance nanovo.

„Bál jsem se, že nepřijdeš,“ pronesu tiše.

„Tak kde ji máš?“ Otáže se a rozhlížeje se po dívkách hledá ji.

„Vidíš tu v nejzdobenějším kostýmu?“ Ukážu na ni.

„A kdo to s ní tančí?“ Pohlédne na mne zmateně. „Neměl bys s ní tančit ty?“

„To je můj otec, jsem rád, že přišel.“ Z torny na boku vytáhnu svoji dýmku a začnu ji plnit. „Máme tu připravený křesla, Pavle.“ Pokynu mu rukou a jdeme si sednout do křesel, na kterých je položena další kožešina. Čelem k ohni a tančícím lidem začneme zase filozofovat o všem možném. Zpod křesla vytáhnu měch.

„Na, dej si!“ S úsměvem shodil kápi a převzal měch.

 

Oslavovali jsme do rána, kdy jsme si pak na několik minut šli lehnout do jurt. Spousta lidí odpadla už brzy z rána, my však tančili, popíjeli a pokuřovali až do úsvitu. Zhruba hodinku po tom co jsme usnuli, mne zase vzbudil slovy „vstávej, obřad začíná!“

Vzal jsem si na sebe zase své oblečení a vylezl před jurtu. Čekala tam ona, dlouhé rovné vlasy, krásné oči a ten její úsměv, vyrazili jsme spolu s šamanem – Pavlem k jezeru hned vedle. Celou cestu si pokuřoval svoji dýmku a promlouval nám oběma do duše.

 

Držeje se s ní za ruku jsem mu na jeho otázky odpovídal. Pak se tázal jí a ona se na mne vždy usmála a pak odpověděla.

 

„No dobrá asi vám to nerozmluvím.“ Pronesl s úsměvem a v lesíku bříz a osik nás oddal. Celý zbytek dne až do soumraku jsme se my, pofidérní trojice procházeli okolo onoho jezera.

 

Za západu slunce jsme opět dorazili na oslavu a začali jsme pít na plno. Kolem jedenácté přišla další část obřadu. Muži popadli moji vyvolenou a odtáhli ji do největší jurty, v které hořel oheň. Pak se seběhly dívky a ženy okolo mne a začaly mne svazovat šátky. Ani jsem se nenadál a vlekly mne do té samé jurty, kde mne složily na vyvýšenou postel pokrytou kožešinami. Tam už čekala ona, aby mne mohla rozvázat. S chichotáním utekly a já tam zůstal s ní.

 

                Už jen rozvazování trvalo několik hodin, při kterých mne dráždila opravdu silně. Milovali jsme se až do rána, kdy jsme usnuli. Ohniště ve středu jurty příjemně hřálo. Plameny tančily a zpívali si svoji píseň.  Když jsem se probudil, oblékl jsem si svoji bederní roušku a došel ke vchodu jurty, kde čekalo veliké prkno s masem, chlebem, medovinou, vodou a pivem.

 

Dva dny jsme strávili v oné jurtě. Čtvrtý den oslavy jsem vyšel ven, kde jsem dostal od šamana dvě sady oblečení. Přejal jsem jej a zašel zpět do jurty. Přeživší účastníci začali znovu prozpěvovat, bubny a flétny se opět rozezvučely. Začal jsem ji oblékat do jejích věcí. Bohatě zdobená sukně po kolena. Boty z huňaté kožešiny. Další kožešina přes hrudník a ramena. Páska z kůže do vlasů, zdobená několika pery a kostěnými přívěšky. Můj oděv byl skromnější. Kožešina na ramenou a suknice s pruhy látky a několika přívěšky.

 

Vystoupil jsem se svojí paní před jurtu, kde mi šaman podal poslední část věcí. Plášť a kruh z mladého stromku. Pohlédl jsem na ni a usmáli jsme se na sebe.

 

„Věnec z mladého, silného stromu, který je pružný tak jako ty v dobách kdy je třeba rozhodovat za oba dva. Varkoč symbolizuje ochranu, kterou přijímáš od svého muže, a jméno, které získáváš od něj.“ Za těchto šamanových slov jsem jí na hlavu položil onen věnec a přes ramena jí navlékl černý plášť s bílým zdobením a znakem rodu. „Nyní jste mužem a ženou, spojenými mocí přírody a duchy předků.“

Šaman se usmál a odešel kamsi na západ. Slavnost se konala ještě dva dny. A pak jsem se vrátil do ruchu města se svojí ženou.