Mravenci

Anotace: Když člověk žije sám..

Probouzím se uprostřed noci a naslouchám zvukům starého domu. Vrzání schodů, ve kterých se usadil červotoč, klepání lednice i hlasitému tikotu prastarých hodin, ze kterých léta utírám sedlý prach. Dožijí zřejmě se mnou, do dnešního světa se nehodí.
Mladí dávno bydlí v supermoderním komplexu bytů, se všemi vymoženostmi. Samá technika a automatika, člověk si tam sám ani nemůže utřít zadek..
Mně je nejlíp tady. Obklopena spoustou dávných vzpomínek, kterým mladí neřeknou jinak než ,,staré krámy".
Nejraději by mě přestěhovali do domova, to se ví, mezi staré babky a dědky. Tam budu celý den poslouchat jejich ukňourané nářky? Kdepak.
Prý je to tu již nebezpečné a zpustlé, kdyby se mi něco stalo tak se nedovolám. No, však mi koupili i ten mobil..ale co by si kdo vzal na staré bábě?
Zahýbu pod peřinou nohama, je to zvláštní, ale cítím jakési šimrání. Odkryji pokrývku.
Po několika marných pokusech konečně zazáří do tmy stolní lampička. Vidím podivný černý flek, co se nepatrně přeskupuje. Co je to?!
Postel mám plnou mravenců, lezou mi i za hlavou, po zdi a další zástup se začal právě rojit zpod rohu koberce. Sakra! Zdá se, že světlo je probouzí k větší aktivitě, hýbou se rychleji.
Na otevřené knize leží lupa. Prohlížím si ty malé hajzlíky. Mají obrovská kusadla.
Nejsou jako ti malí, neškodní mravenečci, co chodí na cukr. Tihle jsou pořádně agresivní. Asi nějaký masožravý druh - uchechtnu se svému nápadu.
Bohužel netuším, jak blízko jsem skutečnosti.
Snažím se dostat z postele, bolestivé kousance mám již po celých nohou. Musím se odsud dostat!
Natahuji se po holi, už už ji mám na dosah, ale zkřivené prsty artritidou jsou ztuhlé. Hůl prokluzuje a s třesknutím padne na zem.
Bez hole jsem skoro bezmocná, ale musím to zvládnout.
Křup ! Ostrá bolest mi projede šlapkou, jak jsem v rozrušení zapomněla na odloženou skleničku s vodou. Z rány mi trčí velký kus skla, kolem se řine krev. Snažím se zachytit nočního stolku, ale ten mi podklouzne a já padám na podlahu.
Zaplavuje mě panika.
Cítím jak po mně lezou tisíce krvelačných tvorů. Nemůžu dýchat, postupují stále nahoru. Lezou mi do nosu, kousají mě do tváří. Každé kusadlo si ucvakne maličký kousek mé kůže.
Nemůžu popadnout dech, nemám žádný kyslík. S hrůzou mi dojde, že mají jasný cíl.
Měkké tkáně na mé hlavě..

Zpráva z tisku:
Osaměle žijící starší žena byla náhodně nalezena při ranní rozvážce pečiva.
V kritickém stavu byla převezena do Městské nemocnice.
Pod domem se našla nezvykle velká kolonie mravenců rodu Brutalis barbatus.