Vyhlídky

Anotace: Dokud nezemřeme

 Znovu jej přepadala ta podivná noční nepříznivá vyhlídka ve vnitřním trýznícím mizení střípků na hraně krajiny srdeční. Mohlo to být získavající nosné těleso nějaké psychické choroby, nebo jen dlouhodobá vyhlídka vysazení marihuanové závislosti a změna prostředí z domovského na privátní, svobodomyslné funkce jednoho olomouckého bytu, kam dosedala milenecká spřízněnost, plná láska, naplňující příběh dvou duší, které sdílejí strázně i rozkoše života a jeden životní prostor ?

Poměrně nedávno si uvědomil, že je třeba k odkazu všech generací přidat odkazu svého, jít do toho naplno, s vervou posledních dní, s vervou mladických zanícení mysli, která září a krystalizuje ve věcech lásky, radosti a tvorby a přijímá tak obrovské množství vlivů, je jedno velké tělísko inspirace, volné přiznivé stoupající a vyhledávající otevřené formy a rozkoše, plující nad řekou prázdnoty a nicoty, šedivých dní městského životního průměru a nostalgie na dětská léta, kdy vůně života spatřovali neodolatelný půvab a bláznivé zanícení pro detail. Každá z těch vteřin ho povzbuzovala v kritických okamžicích úzkosti, proto i psal, stávající se příběhy se slučovali v jediné želísko připravené vybouchnout, ryzí a zlatý kruh extatického ticha, jako by jej poznal první, kdo dostal lekci k pozitivnějšího nahlížení na život a lidi v něm obsažené, nebo lidi do něho vplouvající, hráče nebo hračky, pozůstalé za přítomností a bydlící v přítomnosti a v jejich nepochopitelných možnostech kolidovat se svody, sváry a duplikáty toho, co budoucnost jen inventuje v nás samých, jako stvořené a nestvořené. 

Parcely věků se přelévali před jeho očima, neuměl si to vysvětlit kde se vzala ta nesmírná verva popisovat světy a vesmíry mimo něj s takovou lehkostí literárního vypravěče, pravdou však bylo, že opravdovy povídkový příběh dosud nestvořil, žil jen snem, že je možné něco takového vytvořit, naplno do něj však vstoupil až onu osudnou noc, ve které zářila jediná hvězda a lyrik spásal všechnu rozprášenou energii u stropu pokoje, klidného a účelného jako ráno, v němž vystupují naše představy a skládají se na papír jako knihy do přihrátky, klidně, spořádaně, abecedně, s nenucenou elegancí a mírou. 

------------------------------------------------------

Znovu je tady sám, uplně sám na celém literu, všichni jsou bůh ví kde, stojí vedle, stojí někde opodál, jejich sál je plné té stejné energie odkud to všechno vzniklo, ta dávná síla ta síla vzniknout, zrodit se vyniknout, prostoupit chladem nepřítomnosti, bezpřítomnosti až do úplného vypětí, kde stojí kruh blaženého extatického ticha, kam jen dohlídneš, kam jen zasadíš své sny a své revoluční osobní náhleda na věc, která tě přesahuje, jaká bude tvá osobní vize, tvůj přínos historii, lidstvu, člověku a jeho času, který mu byl zde ve Vesmíru vyměřen, čas který si sám stvořil, který ho lemuje a snoubí jeho žití, kterého se tak bojí a který tolik opěvuje jako cestu ve které maluje svůj společný, kolektivní osud, své domovské plány na zůstavení, obnovu, regeneraci a další evoluci vesmírného plavidla jménem Země. 

Tímto přemostěním hranic se mu zdálo o nových horizontech, o klidném vypětí a vyústění té sedmičepé hrany jistých hudebních vizí a spekter, které jej obklopovaly, jak už znal tyto možnosti, tyto hodiny, tyto význačné dílky skládačky a šroubovnice mezi dobou a stálostí, mezi jemností a ostrou klaviaturou citů, celého spektra emocí, které obsáhne ten, který stojí na počátku a na konci, je nědělitelností, přímou, nerozprášenou cestou k energii, která jej obklupuje a z zněj přímo vychází, a tak vzpomínka, jíž měl dostát byla silná a hluboká, vzpomínka na esej kterou měl vytvořit, aby splnil přání jednoho dobrodruha vesmíru a mysli.

-----

Vstřícnost měla splnit pár přání, právě ten který chtěl vytvořit texty o fundamentálních tématech, o víře, o životě, o dávných jizvách a o svévolných tématech, motivech a příčinách, něco co je skutečného, tvrdého, muzika, která věří ve vás, vychází z tebe, dochází jí, že je nad náma nebe, čisté a význáčné, jako by krystalicky odražené ze srdce člověka, který stojí na správném místě. 

 ----

Povídka zárodek - ujasnění stylu a vyprávění - klíčové prostředky a řešení

Hrstka odloučených význačných mezi námi, vydávající se za nejvzdálenější obzory, ilustrující mapu budoucnosti s intenzivním designem a intenzitou, hluboký vesmír a jeho neznámé a netušené obzory.

....

Aktivní manifestace implikačních polí mysli, inspirativní charakter vyprávění. 

Klíčové znaky pro vstup na planetu. Vodíkové suspendované prostředí. vymrštění účastníků z lodi, exploze, slzy v dešti, pásmo Orionu....

(explorační konceptura textur - řešení - homo luminous - delirium kvant )

Tunel Vizionářů - symbol fraktální inhibitórie - mapa galaxie s rozvržením lidských kolonií - plány na konstrukci nových supermasivních těles - civilizace vyvinutá za hranicemi galaktické expanze zdrojového cíle energie mimo čtvrtý prostor -

Na obrazovce se objevili čtyři postavy utíkající k východům. Pod nimi několikakilometrová průrva- Na horizontu právě exploze prorvala trup lodi a posádka byla odmrštěna ke straně jako smítka na palubní desce. Postavy vypadaly nesnesitelně unaveně, museli utíkat již několi hodin, něco je honilo, nějaká nesnesitelná legenda v mracích nebezpečí. Doběhli ke svíracím otvorům pod kolosem mechanické komory. Zvednuly těžký poklop. Rotující potrubí a zářezy na částicích urychlovače, spolu s masivními dveřmi se zvednuly a oni propluli dovnitř. Za nimi jen ohromné dunění a masivní vzpruhy v pojivech mezi nerezovým a lithiovým materiálem. Částice se vpravili do částicové komory a chytili ony čtyři do spárů, ti se otevřeli progresivnímu proudění a byli vcucnuti do nekonečného tunelu. Nad ním se vznášela příšera se sedmi hlavněmi a katarzivním syndromem rozdrolil prostor kolem sebe, ve chřtánu zelenou protokapalinu, z níž šlehal dávný jedotvorný kapilár. Jedna z postav se dostala na okraj přítomnosti páry mezi mříží a svírající prostor nabízející otvorem. Než tam vnikla čepele ji rozsekali na dosah potrubí, křehké části těl se rozkutálely místností, střeva a části mozku otřásli ostatními a přístáli na jejich čelních omnopotentních displejích. Vracející se ozvěna dala za ním jen křik a hrůzu.