Tys ses zapomněla, viď?

Anotace: Ona myslela, byla ostražitá, v zapomenutém čase . No moi, toi, pourquioa, Elle tu byla.

Tys ses zapomněla, viď?§

Otáčecí dveře ji vyexportovaly z kanceláře rovnou na chodník, kmitající se podpatky bot, spěchajících k transportům, tiše hlásajíc: "Cílová stanice domů".

Nechtěla se vydat spolu s nimi, svezla se proudem sprintujících nohou na první křižovatku, odbočila do úzké uličky, zalité tlumeným svitem neonového nápisu večerky, kde mohla v klidu vnímat klapot svého dechu na mokře se lesknoucích kočičích hlavách.

S prudkým výdechem zkoumala výlohy přeplněné hebkým zbožím.
Jemné tkaniny večerních šatů, tvrdé kůže pánských bot, snově vonící byliny uzavřené ve skleněných flakónech parfémů.

Zapomněla se?

Ne, jen ji vyrušil zvuk. Dýchal na ni pět kroků vzad.
Neotočila se, nemusela, ostří nože proniklo levým kolenem útočníka až příliš lehce.
Předklon, klek, levou kravatou mu obepnula těsně krk, vykloubila pravé rameno, přehodila si ho přes záda a loktem zamířila smrtící ránu doprostřed čela.

„Dobrej zásah, poněkud jsi zapomněla, že figurína není stokilovej chlap, krav magu zkoušej jinde, jasný? “
„Jasný trenére.“
„Můžu s tebou?„