Včas

Včas

Anotace: ...

Je pondělí a ráno se podobá všem ostatním všedním. Snad jen o trochu víc popoháním děti při strojení. Dnes potřebuji být v práci opravdu včas, kolem sedmé nám přivezou z Ústí zboží. Mají to při cestě do Prahy a já je nechci nechat stát zbytečně před branou firmy. Taky dost jezdím a taky nerad čekám…

 

Venku je tma, trochu protahuje a děti mají hroznou legraci z toho, jak to strašně klouže. Vaškova školní taška už je v autě, jelikož bez ní se bruslí líp. Honza upadne a oba kluci se tomu hlasitě smějí. Snažím se je trochu krotit, protože polovina Krásné ještě spí a tak tu báječnou zimní atrakci sousedé zatím nedokáží vůbec ocenit.

 

Nejistými kroky dojdu k autu, oškrábu skla a stáhnu oba naše hráče z ledové plochy. Vyrážíme. Raději jedním kolem po trávě. Cesta od nás je trochu z kopce a dole je v mírné zatáčce strž, na jejímž dně se klikatí potok.

 

Na hlavní je to trochu lepší, protože už posypané drtí. Zcela výjimečně nezajíždíme až ke školce. Bude rozumnější udělat těch pár kroků navíc a nechat auto tady na náměstí. Boční uličky města jsou dnes jako ty naše, na civilizační rozdíly je ještě moc brzy.

 

Vracím se do auta. Je 6:47, což je tak akorát. Rozhodnu, že dnes nemusíme Vaška vozit až před školu, má dost času, za deset minut to v pohodě stihne i od benzínky. Vystupuje. Tak jako vždycky je součástí rozloučení i ta mechanická věta o rozhlížení. Z „Ať se ti daří“ se ozvěnou vrací jen stručné „Ahoj“.

 

Na okamžik mizí ve tmě. Chceme se rozjet, ale míjí nás ještě jedno auto opatrně se šourající z náměstí. Reflexní proužky na Vašíkově aktovce se rozzáří. Mám z něj radost, nebere to rovnou ke škole, ale štráduje si to k přechodu, k němuž se pomalu blížíme už i my. Rozhlíží se a tak ho pouštíme. Čekám, že zamává a pak se rozběhne. Vždycky to tak bývá. „Ježiši“ vykřikne Klára zpoza volantu. Okamžik nechápu co se děje, ale pak se ohlédnu a spatřím ta dvě rychle se pohybující světla.

 

Všechno ve mně se sevře a jen bezmocně čekám, kdy se to stane, kdy vyrazí. Nemůžu dělat vůbec nic, všechno je to moc rychlé. Vím, že nás právě předjíždí auto, které rozhodně nezastaví a náš syn ho nejspíš nevidí, protože my ho pouštíme na …

 

Vašek stále stojí jako přikovaný. Je mi strašně špatně od žaludku, ale uvízne mi to v hlavě 1S2 3987.

Autor Luky-33, 18.01.2016
Přečteno 488x
Tipy 10
Poslední tipující: enigman, Frr, Jort, AndreaM, Avola
ikonkaKomentáře (13)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...Velmi poutavé... Krásně se to čte..

08.09.2016 19:57:37 | Tvořilka Lenka

Pěkné, povedené. Na konci to ve mně úplně zamrzlo.

23.04.2016 21:30:33 | Minna Seayard

Se divíš, podívej se na teploměr... ;-) Jinak děkuju za nakouknutí a vítej.

23.04.2016 21:44:18 | Luky-33

...no taky mně scvaklo...dobrý...

18.01.2016 20:56:46 | Jort

Děkuju Jorte.

19.01.2016 09:18:14 | Luky-33

Tak to by mi bylo taky zle. Napsal jsi to tak sugestivně, že i když to čtu teď už podruhé (poprvé hned ráno), tak mi stejně zase přeběhl mráz po zádech.

18.01.2016 16:18:53 | AndreaM

Autor ješita by se už jistě tetelil blahem, ale… já si říkám, jestli to náhodou není tím, že jsi ráno zapomněla zavřít okno a ještě stále větráš. :-)

18.01.2016 20:36:57 | Luky-33

Teda vědět, že chválím nějakýho ješitu, tak....

...tak bych to stejně napsala, protože se mi to prostě líbilo... bez ohledu na otevřené okno :)

18.01.2016 21:14:48 | AndreaM

No ale raději si ho už zavři, je tam fakt kosa. ;-)

19.01.2016 09:20:02 | Luky-33

Dzzzz, dzzzzz,..... :)

19.01.2016 19:05:29 | AndreaM

Tyjo, taky se mi na konci úplně udělalo blbě, to jsou takový ty okamžiky, který si člověk až do konce života pořád přemílá v hlavě a říká si co by bylo kdyby udělal to a to...

18.01.2016 09:39:48 | iluzionistka

Jsou okamžiky kdy nemůžeš dělat vůbec nic, asi aby mělo smysl to slovo - bezmoc...

Jo a všimni si, že tentokrát jsem nenechal žádného hrdinu umřít... :-)

18.01.2016 11:00:54 | Luky-33

Chvályhodné :)

18.01.2016 17:58:40 | iluzionistka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí