Porozumění 1. část

Anotace: hlavně, že si rozumíme :-)

Porozumění

     Byl jsem tak trochu sám. Či upřímně řečeno – byl jsem sám jako ten nejosamělejší kůl v plotě. Mně prostě ty vztahy tak nějak nevycházely. Ať jsem dělal, co jsem dělal, ženská mě vždycky nakonec opustila. Zdálo se, že vlastně nemusím dělat vůbec nic a opustí mě stejně . . . To není moc povzbudivá myšlenka pro skoro čtyřicetiletýho chlapa. Tedy kdyby ten čtyřicetiletý chlap vypadal jako Bond, tak žádný problém, ženský by se na mě lepily jako žvýkačky. To ale bohužel nebyl můj případ. Zrcadlo bylo neúprosné, nemohl jsem si nic nalhávat.  A že bych některou okouzlil svým tučným bankovním kontem? Možná na jednu pěknou večeři v Dubaji by to bylo, ale pak bych zřejmě do konce svých dnů obcházel charitní spolky . . .

     No nic, člověk musí na to dno jednou spadnout, aby bylo od čeho se odrazit, jak jsem si někde přečet´. Zkrátka, jsem se rozhodl, že nebudu nic podnikat a počkám, až na to dno dorazím a pak určitě přijde ta změna k lepšímu! Nebyl jsem si jistý, jak dlouho to může trvat. Moje domácnost, kde kdysi občas nějaká ta ženská ruka utřela prach nebo vyluxovala, se začala pomalu ale jistě rozkládat. Když jsem se toho rána málem přerazil o mop, který jsem si včera večer připravil do chodby, jako že se pustím do úklidu a pak na to nějak nedošlo, usoudil jsem, že už na tom dně jsem a tedy ode dneška budu zase bojovat! To lidský porozumění mi dost chybělo. A tak se teda zvednu z popela jako ten bájný Fénix a vzlétnu k výšinám, jo, to jsem taky četl . . .

     Jen mi nebylo moc jasné, jak začít? Napadlo mě, že se zeptám Karla. To byl můj kolega v práci. Měl bohaté zkušenosti ze svých tří manželství a několika partnerství. Ve svém dosavadním životě nebyl sám dýl než měsíc! Jo, přiznám, že mám problémy. Jak jsem předpokládal, Karel byl ve svém živlu. Jo, mohl by z něj bejt z fleku manželskej, partnerskej a vlastně i mimomanželskej a mimopartnerskej poradce. Jsem přesvědčenej, že by se tím uživil. Takže zkrátka Karel mi nařídil, že se musím na fejsu přidat do nějaký tý skupiny. Ale ne do jakýkoli, ty pako! , řekl mi, když jsem mu řekl, že mě zajímají šachy. Ty musíš do skupiny, kde se to hemží ženskejma! Třeba zumba, ruční práce nebo vaření! Chápeš?, podíval se na mě a doufal, že se mi konečně rozsvítí. Jo, pochopil jsem to. Z jeho návrhů mi vaření přišlo jako docela dobrej nápad, jelikož umím jen vejce na dva způsoby, a to na tvrdo a na měkko a nějaká ta změna jídelníčku by mi fakt bodla. Dobře, souhlasil jsem, co mám dělat?

     Karel se na mě znovu podíval a jen utrousil, jako že už chápe, že nemám úspěchy s tímhle myšlením. Na ženský totiž musíš rafinovaně, protože ony jsou rafinovaný, takže ty musíš bejt logicky ještě rafinovanější. Aha, furt jsem nechápal. Prostě ty si tam v tý skupině vyhlídneš nějakou tu babu a po nějakým čase si začnete vyměňovat recepty osobně a bude to! Aha, furt jsem nechápal. Ježiši, Karel už měl dost. No, přece, pak nenápadně přejdeš od vaření k něčemu jinýmu, ne?! No, jo, ale přece nebude jí to podezřelý – psát si s nějakým úplně cizím neznámým chlapem, dneska už jsou ženy opatrné. A kdo říká, že budeš chlap??? Od teď seš Helena, je ti kolem třiceti a ráda vaříš, shrnul moji novou identitu Karel a byl nadmíru spokojený. To klapne, neměj obavy, když viděl, že jsem už jako Helena trochu zbledl . . .

Pokračování zítra :-).