Porozumění - 2. závěrečná část

Anotace: když je něco jinak, než to vypadá :-)

     Ve skupině bylo fajn, bylo nás tam asi dvacet holek, který si vyměňovaly a vzájemně posuzovaly recepty pravidelně a pak dalších asi dvacet nepravidelně. Zaměřil jsem se na ty pravidelný, protože už jsem po nějaké té pravidelnosti ve svém životě toužil. Vyřadil jsem ty holky, který psaly s chybami. Když Jarča napsala knedlyky s tvrdým y po l, měla u mě konec, i když mi zpočátku byla docela sympatická. Moje budoucí přítelkyně by měla být inteligentní. Rebeka zase byla taková moc od rány, Kukulínku minulý týden sjela, že neumí správně péct jehněčí.  Hádavý a panovačný nemám rád. Docela mě brala Evka, ale z jejích komentářů jsem vydedukoval, že je asi starší, protože tuhle napsala, že pudink jejím vnoučatům strašně chutnal . . . Takže nic. Poctivě jsem zasílal příspěvky z kuchařky od mojí babičky a měl jsem s nimi fakt úspěchy. Holkám to moc chutnalo. Bylo to prima, když mě chválily. Už jsem nebyl tak moc sám :-).

     Tak co?, nevydržel to po týdnu už Karel, jak to jde? Jo, dobrý, už umím řízek po chalupářsku a desert ala Marilyn Monroe, pochlubil jsem se. Nevěřícně na mě zíral. Ty seš snad vážně ztracenej případ. Už sis nějakou kuchařinku vyhlídl a nenápadně proklepl? No, uvažoval jsem . . . Jo, tak ty´s uvažoval?, vybuchl. Ještě dneska jí napíšeš, že potřebuješ nějaký její recept upřesnit, jasné?! Jo, jasné, vzdal jsem to. A zítra mi podáš hlášení . . . jasné?! Jo, jasné . . . Karel odešel z kanceláře a dost za sebou práskl dveřmi. Asi zalitoval, že takovýmu nekňubovi věnoval spoustu svýho drahocennýho času, který tedy mohl věnovat nově příchozí kolegyni, která byla rozhodně zajímavější objekt než jsem já . . .

     Nezbývalo mi nic jiného, než se do toho dneska večer pustit skutečně vážně. Vážné kandidátky byly tedy dvě. Kukulínek a Elfka. Obě byly zdatné kuchařky, obě uměly psát spisovně a jejich komentáře byly veselé, vtipné a nikoho neurážely, když třeba dotyčná nevěděla, co je to bešamel. Jo, to by mohly být ony! Zasnil jsem se. Kukulínek byla v mé představě holka krev a mlíko, milá, spolehlivá. Prostě do nepohody. Elfka zase vysoká štíhlá blondýnka, se kterou se všechny moje fantazie stávaly skutečné . . . :-). Nemohl jsem se rozhodnout. Bylo to k zbláznění! Vím, nebylo to ode mě fér, ale napsal jsem jim oběma. Byla to osobní prosba zoufalé ženské, která ne a ne trefit tu správnou chuť  svíčkové.  Holky, prosím, pomozte, co dělám špatně a tak . . . napište mi. Klaplo to, jak předpověděl Karel.  My, holky, si totiž musíme pomáhat!

     Karel byl se mnou spokojený. No, sláva, konečně ses rozhoupal! Teď už to pojede jako na drátkách a brzy je budeš mít ve své postýlce obě, ty kanče, smál se a v jeho očích jsem opravdu stoupl,  protože prostě nečekal, že si začnu psát s oběma najednou. Kukulínek a Elfka byly skvělé. Nejen, že mi vysvětlily krok za krokem postup při vaření té nejlepší svíčkové, babi, promiň, ale ještě se opravdu rozpovídaly o všem možném. Po týdnu jsem věděl všechno, i co měl Kukulínek na sobě na maturitním plese a taky že Elfka nesnáší, když vyleze od kadeřnice a ono začne lejt. Jo, obě mi byly opravdu blízké, a teď co s tím? Budu se jim muset přiznat. Asi budou hodně překvapené, že nejsem Helena, ale Láďa, jenomže to udělat musím, jinak se nikam nepohneme. Což potvrdil i Karel.

     Bylo mi z toho úzko. Hlavně, aby holky neprodělaly nějaký traumatický šok, to bych teda vážně nechtěl! Prostě jim napíšu všechno o sobě – tedy samozřejmě tu pravdu, jako že jsem sám . . . o tom kůle, vztazích, které mi nějak nevycházejí a jak mě ženský pořád jen opouštějí. Jo, to bude nejlepší. Věřím, že to nakonec pochopí a určitě alespoň jedna z nich mi přesto přese všechno nabídne přátelství. A jak víme, přátelství se může kdykoli změnit v cosi vyššího! Těšil jsem se, jen jsem si pořád nebyl jistý, jestli Kukulínek nebo Elfka. Sotva jsem večer zapnul noťas, vykoukly na mě dvě nové zprávy. Od koho asi :-). Když jsem dočetl tu první od Kukulínka, udělalo se mi mdlo, druhá zpráva od Elfky mě dorazila. Kukulínek byl Radek a Elfka Tomáš. Prosí mě za odpuštění. Doufají, že to pochopím a naše přátelství bude pokračovat, moc by si to přáli, protože jsem prostě skvělá holka! . . .

     Jo, asi jsem skvělá, vlastně skvělej :-). Dneska mi to na obědě řekla i ta naše nová kolegyně, co do ní Karel tak dlouho hučel. Prý takový suverény jako je on, ona nemusí. Zato jsou jí sympatický takový jako já :-).  A já cítím, že tentokrát to musí vyjít. Myslím, že až ji pozvu k sobě na tu nejlepší svíčkovou, tak to klapne, jak vždycky říká Karel. Jen ten se se mnou v poslední době nějak nebaví . . . :-).