Odpolední klábosení

Anotace: Povídka o poklidném odpoledni dvou starých drben...

Mezi prsty svírá doutnající odpolední cigaretku a na dřevěném stolku stojí hrnek čerstvě uvařené kávy. Nad hlavou jí poletuje hejno špačků, kteří poctivě očesávají zralé třešně.  Na obloze se to schyluje k dešti, ale to aktivní důchodkyni vůbec nevadí. Žena užívá klidného důchodu, občas sekýruje starého, ale jinak pohodový život, život paní Boženy T… . Zrovna k ní dorazila na návštěvu sousedka odvedle. Patrně jí došla tučná zásoba drbu a přišla k Božce pro inspiraci.

 

„Tak jak se vede, Boženko?“

„No holka co ti budu povídat, je to na h****.“

„Pořád tě zlobí ta plotýnka?“, stará se druhá.

„Kdepak Marto, ta už je dobrá, ale dědek si nedá pokoj.“, potáhne dlouze z cigarety.

„ Co zas vyvádí?“

„Zase si usmyslel, že začne předělávat na starý kolena barák a já ten jeho bordel budu pořád uklízet.“

„Že se na něj Božka n********!“

„Kdybych nebyla trpělivá, tak už to udělám dávno, ale dva důchody jsou dva důchody a táhnout to sama teď z mizernýho důchodu, to nemám zapotřebí.“, zavrtí odmítavě hlavou zoufalá žena.

„Kdyby s tímhle přišel ten můj, tak ho vyhodim bez ohledu na důchod, ještě bych ušetřila za ty čtyři basy, co měsíčně prochlastá.“

 

Starý pan T… právě prochází přes dvorek kolem odpoledního posezení. V ruce nese žebřík a vesele si píská jednu kutilskou melodii za druhou. Obě ženské na něj hledí, jako by ho chtěli uštknout. Je to veselý chlap, který občas zajde do hospůdky poklábosit s vrstevníky a zahraje si i partičku mariáše.  Na stará kolena ho nic netrápí, dokonce ani protivné řeči staré, už si za ten čas zvykl.  

 

Jen co odešel za roh, obě znovu pokračují v rozhovoru.

 

„Nevíš, něco novýho Marto?“, navodí řeč Božka.

„Do vsi se přistěhovali ti noví Pražáci, dům velkej jako hrad, dneska jsem se tam byla podivat, jinak namyšlená rodina, co ti budu povídat.“, kroutila očima Marta.

„To máme za to, co jsme tady pro tu obec vybudovali za našich let, holka.“, povzdychne Božka.

„Už si někdy řikám, že tenhle svět není pro mě, když jsem tuhle pozorovala kolik má náš Toníček jako vnouček hraček, no nestačila jsem se zhrozit.“

„Já si ještě pamatuju, jak jsme roztáčeli po podlaze káču, kluci jak po nás stříleli z praku, dneska ty děti ani nevědí, o co jde.“, naříká znovu Marta.

„No jo Martičko, už se nám nachyluje čas, abychom zaklepaly bačkorama a nechali to jiným.“,

„No jo, mladým jsme dobrý akorát na hlídání dětí a jinak to je samí uhni, nestarej se a ničemu nerozumíme.“, směje se Božka a zapaluje další cigaretu.

„Ještě, že ty baráky máme, skončit v domově důchodců, to by bylo za trest.“

„To mi Marto, povídej, já si to nedovedu představit. Starej občas b*******, občas z něj vylezou šílený nápady, ale jinak se to dá.“

 

Pan T… se znovu vrací a neodpustí si také přihodit příspěvek do diskuze, protože mu je jasné, že ho obě rozebírají.

„Jako kdyby nestačilo, že nám třešně obírají špačci, ony pod ní musí ještě sedět dvě vrány.“

Starý muž popoběhne znovu kamsi za roh, protože očekával opětovanou palbu narážek.

 

„Vidíš to, Marto, tohle já mám doma.“ Povzdychne Božka.

„Nic si z toho nedělej, jeden jako druhej, já už toho svýho mám taky dost.“, hned ji uklidňuje druhá.

„No nic, budu muset jít, mám na zahradě ještě plení.“

„Tak se měj, Marto a zase se zastav na chvilku, dáme řeč.“, pobídla ji druhá.

„Určitě, děkuju, Boženko a opatruj se!“