Advent - nepřítel zlodějů

Advent, to je předvánoční čas, gdyž napadne trocha sněhu, to nemaju zloději rádi - su vidět stopy a je po živnosti. Dědáček to nemá rád, stopy ho usvěčuju z návštěv hospudky a babička lanentuje, na oko je ráda, že sa dozví, co je nového a děda na to říká: „Starý chlap tajak stojatá voda nehne sa a smrdí.“, proto chodím na zvědy, co na krátkém dni. Pomáli sa peču perníky, ty já tuze rád, já tluču ořechy, těch není nigdy dost, sem tam si upiju sliovice, abych měl trefu. Moja drahá říká, že nejsu trefený moc, ale za to přesně. Ptám sa í, ešli nepotřebuje něco f opchodě, já tam skáknu. Ona na to: „Nic, ty muj prutokovy ohřivaču piva.“ Moja Nastěnka už mna dobře zná a vi, kam mám spády, to je ta láska, nebo jak sa tej potvoře povidá. Na chudobu patří přísnost, ale já si nestěžuju, navařené, oprané mám, tak vo co gou, že občas přijdu dom napitý, je to lepší než zabytý a na druhý den mna léčí polévku, to je najlepší lék. Horká poléfka a strava pernatá, potom su já f postely k nezastavení - nažrat a lehnut, to je tvoje, jak gdybych to slyšel.

A Vy sa držte f této dobje adventní to Vám přeje Pegott