Střípky z Chorvatska

Anotace: To se už nevrátí

Už jako dítě jsem jezdil často s rodiči do Chorvatska (tehdy ještě část Jugoslávie). Z té doby si moc nepamatuji, protože mě zajímalo jenom moře a okolní flora a fauna. Postupem času mě začaly zajímat i Chorvatské tekutiny jako víno a rakije. Sousedé, kteří s námi tehdy spolu cestovali, zakoupili dvacetilitrový kanystr rakije a Tonda jej dal chladit v Omiši 100 metrů od ústí řeky do moře. Neuvědomil si ale, že proud řeky je docela silný a než se otočil, kanystr i s drahocenným obsahem se odpoutal od břehu a namířil si to do zátoky. Tonda nelenil a oblečený, hup do vody. Jeho manželka, o které bych řekl, že byla mentálně dekompenzovaná, na něj z břehu volá: „Tondo, pozor na hodinky.“ Tonda neplavec, který se hrdinsky vrhl za mokem, byl naštěstí vytažen i s rakijí okolo jedoucím člunem. Milena, jeho žena byla velmi ráda, že se hodinkám nic nestalo.

Milena se nám předvedla ještě jednou. Kousek pod Šibenikem je krásná dlouhá zátoka, ve které v době našeho putování bylo pusto a prázdno. Milena si po ránu vzala nafukovací lehátko, poodešla stranou, kde odložila plavky, ulehla na lehátko, odrazila od břehu a nikým neobtěžována po chvíli usnula. Když přišel čas oběda a její děti se začali domáhat něčeho na zub, začal se Tonda po Mileně shánět. Mezi tím děti dostali najíst od nás, a jak den pokračoval, došlo i na večeři. Tonda se dlouho nevracel, stejně vařit neuměl, tak to bylo vlastně jedno. Se soumrakem se objevila nahá, spálená a unavená Milena. Proud jí odnesl ze zátoky až na moře, odkud jí čekala pěší túra asi 5 km dlouhá. Ještě týden po tom u nás byly jejich děti na stravu.

Jak jsem postupně přibíral na věku, tělesných dispozicích a moudrosti, začal jsem se zajímat i o děvčata. Při jedné dovolené moc nechybělo a mohl jsem se tam i výhodně oženit s dcerou admirála Jugoslávského námořnictva. Byla moc hezká a měla o mě velký zájem. Nevyšlo to, byl jsem tam zrovna na svatební cestě.

Další cesty už s námi byly i naše děti, takže hlavní činností bylo vařit a hlídat. Je fantastické, k jakým výměnným obchodům docházelo. Přes jídlo se toho dá hodně vyřešit. Holanďani parkující hned vedle, nás pozvali na smažené grundle. No ňamka parádní. Druhý den jsme my na oplátku pozvali je na specialitu našich dětí, palačinky. Holanďana a všechny děti bavilo sledovat, jak vzduchem poletují palačinky a způsobně se vrací zpět na pánev a že si to taky vyzkouší. Den před tím na pánvi dělal grundle, tak proč se nepustit do palačinek. Hned první palačinka už plachtí vzduchem, ale ouha. Moc vysoko a na cestu zpět se jí do cesty postavila šňůra spojující stany. Duchapřítomně a naprosto přesně kontroloval přistávací manévr palačinky, jenomže ta se o šňůru rozpůlila a obě teď již půlpalačinky minuly po stranách nastavenou pánev. Děti naše, jejich i ostatní přihlížející z toho měli v červenci vánoce a dodnes na to vzpomínají.