Gulášek pro tchyni

Anotace: Taková milá povídka ze života průměrného muže

„Dvě cibule osmahnout na olivovém oleji. Píšete tady najemno nakrájené. Ou-kej.“
Leoš odložil trochu umaštěný papír s krasopisně psaným receptem, pak překrojil tři cibule na čtvrtky a z kostky sádla ukrojil kus velký jako pěst. Na plotně čekal majestátní smaltovaný hrnec, ve kterém se během chvilky koupaly kusy cibule v rozpáleném sádle. Otočil se na starší ženu, která seděla u stolu a pozorovala ho.

„Dovolil jsem si, maminko, něco trochu pozměnit, ale sama uvidíte, že si vás svým guláškem získám.“ Ani nečekal na odpověď a pokračoval.
„Cože? Že už jste večeřela? Přece byste mě neurazila, když jsme se tak hezky sešli, vy a já v mém domku na samotě.“
Ztichl, položil jí dlaň na rameno a zahleděl se jí do vytřeštěných očí, jako kdyby mu bylo pět a chtěl si vyprosit cukrovou vatu.  Z dojemné chvilky s tchyní ho probudil pach pálící se cibule a koření.

„Vykládáme, vykládáme a já bych málem zapomněl přihodit maso.“
Z ledničky vytáhl skleněnou mísu plnou tmavě červených kostek masa a započal obřad přemisťování hovězí kližky do hrnce. Každý kousek vyzdvihl rukou z mísy a pokládal do kastrolu. Broukal si veselé melodie a chvílemi se pohupoval v bocích. Oči mu blaženě zářily, když sledoval bublající směs. Žena se na něj tiše dívala, ale měla k prasknutí naběhlou žílu na čele, což se jí stávalo ve chvílích největší zloby. Ke svému bojovnému výrazu navíc začala i tlumeně kvílet. Leoš, vytržen z příjemného okamžiku, se prudce otočil na bábu.

„Tak tohle ne, maminko! Prostě se smiřte s tím, že krůtí prsa do guláše nepatří! Dneska bude večeře, jak to chci já. Uklidněte se a budeme spolu zase hezky vycházet.“
Jeho hlas se po malém výlevu zase vrátil k přátelskému tónu, ale tchyni radši znova přelepil pusu lepicí páskou, pěkně okolo celé hlavy a utáhl provaz okolo zápěstí a kotníků.

Přisedl si ke stolu a s hraným zájmem začal listovat v bulvárním časopise. Vybuchl přehnaným údivem a skoro ani nemohl mluvit, jak se křečovitě smál.
„Představte si, ta nová herečka, Hella Olivíková, se zase opila na večírku u jednoho pražského papaláše, pozvracela svou vlastní ochranku a dokonce ji u toho vypadlo prso z výstřihu. To je ale nestyda, ženská jedna nevychovaná. Nejlépe by bylo takové existence ani nepouštět na ulici. Přesně, jak říkáte vy, maminko.“

S předstíraným pohoršením vrtěl hlavou, tím vypiloval své imitátorské číslo k dokonalosti. Za ty roky, co je ženatý, zvládl báječně napodobit tón hlasu své tchyně.

Na chvilku opustil barevný časopis, aby mohl zamíchat a podlít maso. Zatím byl velice spokojen s celým večerem. Na sporáku klokotalo jeho oblíbené jídlo a za stolem seděla svázaná jeho věčně nespokojená a uštěkaná tchyně.

Pokračoval ve vyhledávání šokujících nadpisů a každý hned nahlas pobaveně předčítal.
„Manžel oštěpařky Houdkové jí daroval ledvinu. Jóóó, to je aspoň manžel, ne jako já, známý budižkničemu, moula, darmožrout nebo ten váš manžel neboli opičí ksicht, impotent a násoska.“ Leoš mezi prsty svíral stránku a sílil v něm hněv za léta, kdy snášel nadávky té babice, kterou musí oslovovat maminko.
„Pěkně jste to schytala, na ledvinu byste čekala marně. A navíc jsem takový hajzl a sociopat, že bych beztak přemluvil i Moniku, aby se na vás taky vykašlala, protože tohle je přesně můj styl, že?“

Bouchnutí pěstí do stolu ukončilo Leošův stále se zrychlující a neklidný monolog a vstal, aby mohl pomalu promíchávat houstnoucí guláš. Miloval svou ženu, ale její matku nemohl od začátku vystát.

„Chtěl jsem jen říct, že až bude hotový můj mistrovský gulášek, oba si na něm pochutnáme. A bude nám chutnat proto, že jsem ho vařil podle sebe a rozhodně ne podle vás.“

Tchyně pořád rychle dýchala a žíla zlosti nemizela. Její zeť mezitím dovedl své kulinářské dílo do cílové rovinky, naplnil dva talíře až po zdobený okraj a jeden postavil před svou spoutanou vyženěnou matku.  V hrnci zůstalo ještě spousta guláše.
„No co, druhý den bude ještě lepší.“ pomyslel si.

„Dobrou chuť vám přeji,“ s posvátnou vážností řekl Leoš. Pak se naklonil přes stůl, odlepil supící ženě pásku z úst a přiblížil k nim lžící s horkým pokrmem. Tchyně odhodila lžíci na zem prudkým trhnutím hlavy.
„Hajzle! Ty budižkničemu, moulo, tupče, darmožroute!“ zaječela a výčet nadávek zakončila plivancem do tváře.
Překvapení, které Leoše ohromilo, netrvalo dlouho. Vyskočil, pevně uchopil opěradlo ženiny židle a odtáhl ji ven z kuchyně. Místnost zůstala osamocená a tichá.

***

Leoš si četl noviny, před sebou měl položený hrnek s chladnoucí kávou a zakusoval se do housky se salámem. Za dveřmi se ozvaly známé kroky a v zámku zachrastil klíč. Objevila se Monika a hodila pobavený pohled na manžela.
„Jé, ty už seš vzhůru? Dneska v noci to byl učiněnej blázinec. Po půlnoci přijelo sedm sanitek a všechno to šlo k nám na oddělení.“ S úlevou si sedla ke stolu.
„Navíc jsem musela jet domů přes město, cesta kolem přehrady je jedno velký bahniště. Říkám ti, že pokud se to hned nespraví, někdo do tý přehrady zhučí a zůstane nadobro pohřbenej na dně.“

Oči ji sklouzly na obrovský hrnec pokrytý mastnotou a červenými flíčky. Ten pohled ji překvapil  i potěšil. Obdivovala kuchařské umění svého muže, nešetřil nikdy tukem a masem a to dodávalo jídlu fantasticky nezdravý půvab.

„No neke, ty jsi vařil…“ Monika vyskočila ke sporáku a nadzvedla pokličku.
„A guláš! Včerejší guláš je vždycky nejlepší.“ Zářila štěstím.
Leoš si užíval pochvalu. Nic neříkal, jen pokračoval v soustředěné četbě článku o inflaci v Mongolsku. Hrdě se pousmál.
„Poslyš, nebyla tu včera maminka? Nemůžu se jí dovolat.“ Monika se zachmuřila.
„Ne, jistě že ne,“ odpovídal Leoš starostlivě a odložil noviny.
 „Ale jinak s tou cestou máš naprostou pravdu, šíleně to klouže a sráz by tě zavedl přímo do vody. Jet tudy by bylo o hubu – hlavně teď, když dva dny leje.“

Nachystal manželce talíř horkého guláše a šel si očistit zablácené boty.

Monika oknem sledovala kalnou hladinu blízkého vodního díla. Na celé údolí se snášel hustý déšť, který tvořil depresivní mlhovinu. Na přehradě se kolébalo malé hejno divokých kachen, drobné vlnky narážely do břehů, pohupovaly spadanými větvemi a proud bahnité vody u dna objímal sotva znatelnou siluetu ženské postavy.