Parťáci

Anotace: „Ty jsi, Mařko, málo platný, třetí kategorie. Říkám ti, nežvaň, poslouchej mě, když ti radím, a važ si toho, že tě nechám vydělat!“

Parťáci

„Paní Linková“, vykládá plešatý padesátník v montérkách své společnici, „je jakoby nenalíčená, ale trochu se maluje. Maličko, aby to nebylo znát. Taky má takový parfém,“ dodal zasněně. „Voní to, a přitom si nejsi jistá, jestli cítíš vůni nebo jen svěží vzduch…“
„Ta, co na mě zahlížela v parku?“ chtěla to upřesnit mladší utrápená žena. Táhne za sebou žalostně skřípající vozík. Zastavila, povytáhla si tepláky. Pak znovu uchopila oj čtyřkolku.
„Nejsi ani schopná si zapamatovat pár sousedů“, zpražil ji. „V parku vyšívá paní Geslerová. Vzdělaná dáma, bývalá industriální učitelka. Její prastrýc byl Tomáš Baťa… ještě teď má boty, co on sám šil…“
„Je stará,“ poznamenala žena. Vytáhla z bundy kapesník a vysmrkala se.
Muž na ni pohlédl s despektem. „Velice vkusně se strojí“, hájil učitelku. „Prosím tě, musíš tak nahlas troubit?“
Dvojice odbočila za roh činžáku. V ranném šeru se před nimi rýsovaly kontejnery. Druhý byl dovrchu naložen balíky odpadového papíru.
Plešoun vytáhl z křoví dlouhý kovový hák. Měl ho tam uschovaný přes noc. Zručně napichoval tlusté svazky a skládal je na vozík. U třetího se přetrhl provázek a jednotlivé složky se rozlétly kolem kontejneru široko daleko. Partnerka je mlčky začala sbírat a rovnat. „Pospěš si, někdo sem jde“, napomenul ji společník. „Nemoh´ bys mi teda pomoct?“ zakňourala žena. On na to nereagoval, jen si posunul kšiltovku.
„Uctivý dobrý den,“ rozhlaholil se. „Nemáte dnes pár drobných na pivo?“ Kolemjdoucí se vymluvil, že nemá u sebe peníze.
„Tak příště, krásný den přeju.“
Známý z činžáku zrychlil krok, ani se neohlédl.
„Že se namáháš“, reptala spíš pro sebe plešounova družka.
Pak se osmělila:
„Pepo, půjč mi ten hák! Já chci taky napichovat, ne pořád šahat na to svinstvo.“
„Muž pevně držel hák a zadíval se na sousední kontejner. „Hele, docela zánovní boty. Ty ti budou.“ Přistoupil, sundal je a vybídl manželku: „Vyzkoušej je.“ Žena rozpačitě poslechla. Střevíce jí byly volné. Znovu se přezula. „Vytřu je kolínskou, kdyby nějaká plíseň…“ slibovala.
„Ta tvoje ruská voňavka“, zašklebil se pohrdlivě. „No ale na boty je dobrá…“
„Já bych chtěla chvíli napichovat“, odvážila se znovu. „Bolí mě záda z toho shýbání…“
„Uvědom si“, pokáral ji parťák, co je mužská a co ženská práce. Sundávání balíků chce zodpovědnost. Tvůj rozum je dobrý tak na ty rozházené papíry…“
„Né“, vzepřela se. „dělala bych to zrovna tak dobře jako ty.. Au!“
Z okna nad nimi se ozval káravý hlas: „Snad jste neuhodil ženu?“
„Ale to my jen tak špásujeme, madam“, hlaholí Pepa bodře a bere manželku kolem ramen.
„Viď, Mařko?“
Mařka si uraženě tře tvář a mlčí. Okno se zabouchlo.
„Zbabělče!“ troufla si ještě Mařka. Dostala další facku.
Mlčky pokračují v napichování a sběru. Po chvíli začal Josef smířlivě: „Ty boty jsou skoro tak pěkné jako má paní Geslerová.“
„Viděla jsem takový u Vietnamců“, brblá Mařka.
„No jasně, jsou OK“, ujišťuje dárce střevíců.
„Užiješ je dlouho…“
„Já budu žít daleko dýl než ta bába Geslerová… A tak si stejně musím koupit jedny nový boty…“
„Až si na ně vyděláš“, usazuje ji Pepa. „A neříká se daleko dýl, nýbrž mnohem déle a ne nový boty, ale nové boty. Vzdělaná dáma jako třeba paní Geslerová mluví vždycky spisovně.“
„Stejně je to bába“, nedá se Marie.
„Na paní Gesperovou nemáš,“ uvažuje Pepa nahlas…“ i když není tak dokonalá jako Linková. Paní Linková je jednička, co se týče parfémů, obutí i řeči… a přitom, ubožátko, co zkusí od manžela…“
Po chvíli mlčení se zahledí na Marii a vykládá: Paní Geslerová je na druhém místě, má předky a vzdělání…“ A za pár okamžiků:
„Ty jsi, Mařko, málo platný, třetí kategorie. Říkám ti, nežvaň, poslouchej mě, když ti radím, a važ si toho, že tě nechám vydělat!“
„Co mi dáš vydělat, co mi dáš vydělat?“ rozlítila se Mařka. „Co dostaneš ve sběrně, necháš v hospodě. A já abych za svůj invalidní důchod nakupovala, uklízela, vařila…“
„Neser mě!“ rozeřval se Pepa. „Co si to dovoluješ, ty náno? Co by jiná za to dala…“
Mařka se rychle dává na ústup. Za popelnicí svazuje listy posbíraného papíru a nakládá je na vozík.
Pak popadne oj, zabere, a rozjede se za Pepou. Ten už schoval hák do křoví, upravil si kšiltovku a mužným krokem se vzdaluje od Mařky. Míří ke sběrně surovin.Však ho Marie s vozíkem dojede.